JEŽÍŠ A BOUŘE

Ježíš nařídil svým učedníkům, aby vstoupili na loď, která byla předurčena ke zkáze. Bible říká, že „je přinutil, aby nastoupili do lodi….“, která směřovala do rozbouřených vod, kde byla zmítána jako houpající se korková zátka. Učedníci byli vehnáni do zkušenosti podobné Titaniku jen v menším měřítku - a Ježíš to po celou dobu věděl.

Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy (Matouš 14:22).

Kde byl Ježíš? Byl nahoře v horách s výhledem na moře. Modlil se za své učedníky, aby neselhali ve zkoušce, o které věděl, že musejí projít. Plavba na lodi, bouře, rozbouřené vlny, vítr – to vše bylo součástí zkoušky, kterou pro ně Otec naplánoval. Jednalo se o jednu z největších lekcí, kterou se kdy měli naučit – jak poznat Ježíše v bouři.

Do tohoto okamžiku ho učedníci poznali jako činitele zázraků, člověka, který dokázal proměnit chleby a ryby v zázračné jídlo. Poznali jej jako přítele hříšníků, který přináší spasení různým typům lidí. Znali Ho jako zaopatřovatele všech jejich potřeb, který dokonce zaplatil daně penízem z úst ryby.

Poznali Ježíše jako „Krista, skutečného Syna Božího“. Věděli, že má slova věčného života. Věděli také, že mám moc nad veškerými činy ďábla. Znali ho jako učitele, který je vyučoval jak se modlit, odpouštět, svazovat a rozvazovat. Ale nikdy se neučili jak poznat Ježíše v bouři.

To je kořenem většiny našich současných problémů. Důvěřujeme Ježíši v zázraky a uzdravení. Věříme mu v naše spasení a odpuštění hříchů. Důvěřujeme mu, že zaopatří všechny naše potřeby a přivede nás jednoho dne ke slávě. Ale když na nás udeří náhlá bouře a zdá se, že se vše rozpadá na kusy, zjišťujeme jak je pro nás obtížné, vidět Ježíše někde poblíž. Nedokážeme pochopit, proč dopustí bouře, které nás mají naučit důvěřovat. Nikdy si nejsme zcela jisti, zda je blízko, když dojde k nejhoršímu.

V této bouři se učedníci měli naučit jen jediné. Jednalo se o jednu jednoduchou věc – nic hlubokého, mystického či světoborného. Ježíš si pouze přál, aby mu důvěřovali jako svému Pánu v každé životní bouři. Jednoduše jen chtěl, aby vytrvali ve svém povzbuzení a jistotě i v těch nejtemnějších hodinách zkoušky. To je vše.