KŘÍŽ NÁS UČÍ JAK ZAPŘÍT SEBE SAMA

Náš Pán nejednou říká: „Skloň se, ať můžu na tebe položit kříž.“ Ježíš nás do své armády neodvádí násilím, vstup je dobrovolný. Ne všichni křesťané nosí kříž. Můžeš být věřící, aniž bys nesl kříž, učedníkem však nikoliv.

Znám mnoho věřících, kteří zapírají cestu kříže. Zvolili si dobrý život v blahobytu, materiální zisk, popularitu a úspěch. Jsem si jistý, že mnozí z nich se nakonec dostanou do nebe – zachrání se, ale Krista doopravdy nepoznají. Jelikož odmítli utrpení a zármutek kříže, ve věčnosti se z Něj nebudou moct těšit tak jako ti svatí, kteří na sebe vzali svůj kříž a vstoupili do společenství trpících.

Svůj kříž budeš muset nést, dokud se nenaučíš zapírat. Zapírat co? To, co neustále brání Božímu dílu v našem životě – sebe sama. Ježíš řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Matouš 16:24). Pokud zdůrazňujeme sebezapření, tj. odmítnutí materiálních a nezákonních věcí, je to nesprávný výklad tohoto verše. Ježíš od nás nechtěl, abychom se učili sebekázni, než vezmeme svůj kříž, ale něco mnohem těžšího. Zapřít sám sebe znamená popřít vlastní schopnost nést jakýkoliv kříž z vlastní síly. Jinými slovy: „Neber si svůj kříž, dokud nejsi připraven zamítnout každé pomyšlení na to, že by ses mohl stát svatým učedníkem jako výsledek vlastního snažení.“

Miliony praktikujících křesťanů se chlubí svým sebezapíráním. Nepijí, nekouří, nenadávají a nesmilní – jsou příkladem ohromné sebekázně. Nikdy by však neuznali, že toho dosáhli díky něčemu jinému než vlastní vůli. Praktikují sebezapření, ale ještě nikdy nezapřeli sami sebe. V určitém smyslu jsme všichni takoví. Zažíváme „proudy“ svatosti, doprovázeny pocity čistoty. Dobré skutky zpravidla vzbuzují dobré pocity, ale Bůh nám nikdy nedovolí si myslet, že naše dobré skutky a nehříšné zvyky nás můžou zachránit. Toto je důvod, proč potřebujeme kříž.

Věřím, že Ježíš nám ve skutečnosti říká: Než vezmeš svůj kříž, buď připraven čelit pravdě. Buď připraven zažít krizi, která tě naučí zapřít vlastní sebevůli, sebespravedlnost, sebeúčinnost a vlastní kompetenci. Můžeš se zvednout a následovat mě jako skutečný učedník jenom tehdy, když svobodně přiznáš, že nemůžeš udělat nic z vlastních sil – nemůžeš přemoct hřích sílou vlastní vůle, neodoláš pokušení díky vlastní snaze, nevyřešíš věci vlastním rozumem.

Tvá láska k Ježíši tě může složit na kolena, ale tvůj kříž tě složí tváří na zem.