NEJVYŠŠÍ PLÁN BOHA

Ke konci knihy První Mojžíšova si Bůh vybral hrstku bezvýznamných lidí, aby se stali učiteli národa. Chtěl z nich vychovat lid, který by byl živoucím příkladem jeho dobroty k pohanskému světu. K uskutečnění takového svědectví, Bůh přivedl svůj národ na místo, které bylo nad jejich vlastní síly. Izoloval Izraelce v poušti, kde On sám byl jejich jediným zdrojem života, zaopatřujícím každou jejich potřebu.

Lidé Izraele neměli žádnou kontrolu nad tím, jak přežít na tomto pustém místě. Nemohli nijak kontrolovat zásoby vody nebo jídla. Nemohli nijak ovlivnit svůj cíl, neboť neměli kompas nebo mapu. Co budou jíst a pít? Kterým směrem se mají dát? A kde nakonec skončí?

Bůh se o to všechno pro ně postaral. Den co den jim ukazoval cestu v podobě zázračného mráčku, který v noci zářil a rozptyloval tmu před nimi. Krmil je potravou seslanou anděly z nebe a poskytoval vodu - proměněnou z kamene. Ano, každičká jejich potřeba byla Bohem zaopatřena a žádný nepřítel je nemohl porazit.

„Z nebe ti (Izraeli) dal slyšet svůj hlas, aby tě vyučil“ (Pátá Mojžíšova 4:36). Boží lid slyšel jeho konkrétní slovo, které je vedlo a oni svědčili o Jeho mohoucí síle. „Zdali kdy slyšel lid hlas živého Boha?“ (Pátá Mojžíšova 4:32-34).

Okolní národy starověkého Izraele uctívali „jiné bohy“ - modly ze dřeva, stříbra a zlata. Tito bohové byli němí, neschopni vidět nebo slyšet, milovat a vést nebo chránit svůj lid, který se jim klaněl. Přesto kterýkoliv z těchto národů viděl v Izraelcích mimořádné lidi, které Bůh převedl přes hroznou poušť. Viděli Boha, který promlouval ke svým lidem, který miloval a cítil s nimi, odpovídal na modlitby a činil zázraky. Zde byl živý Bůh, který vedl svůj lid v každičkém okamžiku jejich života.

Bůh pozdvihl národ, který vycvičil. Jednalo se o lid, který se od něj nechal vést, plně mu důvěřoval a předal mu úplnou kontrolu nad svými životy. Tito lidé se pak stali Jeho svědectvím pro tento svět.

Proč Bůh chtěl úplnou kontrolu nad svými lidmi a požadoval po celou dobu jejich plnou důvěru? Bylo to proto, že jen Bůh znal cestu a učinil by cokoli, čeho bylo zapotřebí, aby je tam přivedl.