SUCHÉ OBDOBÍ

Kážu tisícům, přesto je někdy období, že se cítím velmi „vyschlý“- daleko od Boží přítomnosti. V těchto chvílích nemám velkou touhu po Božím slově. Čtení Bible se v čase sucha stává pouhou poviností. Když jsem vyschlý a prázdný, cítím malou touhu se modlit, i když moje víra zůstává nepoškozená, a má láska k Ježíši silná.

Seděl jsi někdy v kostele a viděl všechny kolem, jak získávají požehnání, a ty přitom nic necítíš? Oni pláčou, modlí se, uctívají s velikým zapálením. Ale s tebou to nehne. Začneš přemýšlet, jestli ve tvém duchovním životě není něco špatně.

Věřím, že všichni občas prožíváme „suché“ období. I Ježíš se cítil osaměle, to když křičel, „Otče, proč jsi mě opustil?“

Co mám dělat, abych překonal duchovní sucho?

1. Musím setrvat ve svém modlitebním životě!

Nic nezažene vyprahlost a prázdnotu rychleji, než hodina či dvě v uzavřeném místě s Bohem. Když odložíme tuto schůzku s Bohem v naší modlitební komůrce, povede nás to k obviňování se. Víme, že naše láska k Němu by nás měla vést do Jeho přítomnosti, ale zaneprázdníme se místo toho jinými věcmi. Čas uteče, a Bůh je odstrčen. Zaměříme se tedy na Něj „modlitbami v myšlenkách“. Ale nic nemůže nahradit místo v naší modlitební komůrce, za zavřenými dveřmi, v úzkém obecenství s Otcem.

Přistup směle k trůnu milosti - i když jsi zhřešil a padl. On odpouští neustále - těm, kteří svých činů litují.

2. Nesmím se více bát malého utrpení!

Kristovo vzkříšení předcházelo krátké utrpení. Bojíme se. Umřeme! Budeme trpět!

Nechceme trpět, nebo zažívat bolest! Chceme bezbolestné vysvobození! Chceme nadpřirozený zásah! „Udělej to, Bože!“, modlíme se, „protože jsem slabý, a vždycky budu. Udělej vše na mé cestě, nadpřirozeně mě vysvoboď!“

Ale díky Bohu, utrpení je opravdu vždy krátká perioda před konečným vítězstvím. „A Bůh veškeré milosti, který nás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ“ (1 Petrův 5:10).