BÝT POVOLÁN JEŠTĚ PŘED STVOŘENÍM

Apoštol Pavel říká o Bohu „Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků“ (2. Timoteus 1:9).

Každý z nás „v Kristu" je povolán Pánem. A všichni máme stejné pověření: naslouchat Božímu hlasu, hlásat jeho slovo, nikdy se nebát lidí a důvěřovat Pánu v jakékoliv myslitelné zkoušce.

Ve skutečnosti toto Hospodin zaslíbil svému prorokovi Jeremiáši, když ho povolal (Jeremiáš 1:1-10). Stejně tak jako Jeremiáš, nepotřebujeme mít připravené poselství, abychom mohli promlouvat před světem. Pán se zavázal naplnit naše ústa svým slovem, přesně ve chvíli, kdy je to třeba. Může se to ale stát jen tehdy, pokud mu věříme.

Pavel nám říká, že mnozí jsou povoláni za kazatele, učitele a apoštoly, a že oni všichni budou kvůli tomu trpět. Sám se mezi ně počítá: „Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. Proto snáším toto všechno“ (2. Timoteus 1:11-12). Říká tím, „Bůh mě povolal ke svatému povolání A protože mám toto poslání, budu trpět“.

Písmo říká, že Paul byl zkoušen jako málokterý ze služebníků. Satan se jej snažil opětovně zabít. Takzvané náboženské zástupy ho odmítli a vysmívali se mu. Občas dokonce i ti, kteří jej podporovali, ho zanechali opuštěného a zneužitého.

Ale Paul se před lidmi nikdy nestyděl. Nebyl nikdy vyděšený nebo zahanbený před světem. A nikdy nevyhasl. Při každé příležitosti promlouval pomazané slovo od Boha, vždy v ten správný okamžik.

Pravdou je, že s ním nikdy nic neotřáslo. Nikdy neztratil svou víru v Pána. Namísto toho Pavel dosvědčuje: „Vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (2. Timoteus 1:12). Říká tím, „Odevzdal jsem svůj život plně Pánově věrnosti. Živý nebo mrtvý, jsem jeho. A vybízel tak svého mladičkého svěřence Timotea, aby činil totéž „To, co jsi ode mě slyšel, měj za příklad zdravého učení. Zůstávej ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši (1:13).