TA SAMÁ VÍRA

Není to šokující, že děti Izraele věřili, že je Bůh dokáže vyvést z Egypta, ale tomu už nedokázali věřit, že je dokáže dovést do zaslíbené země? Přežili deset nadpřirozených ran. S vyděšením sledovali, kdy si smrt vyžádala všechny novorozence v Egyptě, ale ani jedno izraelské dítě nezemřelo. Byli svědky neuvěřitelné podívané, kdy se moře rozestoupilo a oni mohli projít suchým průchodem na druhý břeh! Poté se s úžasem dívali na to, jak se moře vrátilo na původní místo a pohřbil faraóna i celou jeho armádu.

„Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů; Izrael pak viděl egyptské mrtvé na břehu moře. Izrael viděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech, a tak se lid bál Hospodina a uvěřil Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi (Exodus 14:30-31).

Jaká obrovská byla tehdy radost Izraelců! Byli zachráněni! Starý život byl pryč a ten nový byl jejich. Radostí tančili a naplňovalo je očekávání slavného nového života v krajině nádhery a odpočinku.

„Přivedeš je a zasadíš na hoře, jež je tvým dědictvím, na místě, jež svým sídlem, ó Hospodine, učiníš, ve svatyni, kterou tvé ruce, ó Pane, upevní!“ (Exodus 15:17).

Pouze šest týdnů později, lidé byli totálně zoufalí! Byli bídní, ztrápení, plni strachu a stěžovali si. Úplně zapomněli na Boží zázračnou moc.

„V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta ... celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi ... Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě?“ (Exodus 16:1-3).

V následujících měsících, tito samí lidé nedůvěřovali Bohu v deseti různých situacích.

Ježíš řekl, „Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“ (Lukáš 12:32).

Bůh mi chce dát království? Kdepak jenom je?

„Boží království nepřichází zjevně. ... Boží království už je přece mezi vámi!“ (Lukáš 17:20.21). Je to něco, co vlastníš ve svém vnitřním člověku – je to život ve svobodě!

„V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém“ (Římanům 14:17).