CESTA NAHORU

Vím o úžasných křesťanech, kteří prožili tak temnou a hlubokou zkoušku, že se jim zdálo, že život nemá cenu žít. Ve své nejtemnější hodině, Jeremiáš objevil slavnou pravdu, která mu přinesla novou naději a ujištění. Bylo to něco, co o Bohu již věděl, jenomže to musel zažít na vlastní kůži. Zjistil, že Bůh byl tam, na samém dně! Čím níž šel, o to víc mohl objevovat Boha. Bůh nebyl k nalezení nahoře, v jakémsi blaženém vzlétnutí do pokojných nebes, ale ve stínu zármutku a zoufalství. Když Jeremiáš dopadl na dno, narazil na Boha! Tvrdě se srazil s věrností soucitného Boha. Poslechni si jeho objev:

„Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí. Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká“ (Pláč 3:22-23).

Krůček po krůčku, Jeremiáš si uvědomoval pravdy, které mohou objevit jenom ti, kteří jsou na dně.

1. Když jsem v nejhlubší jámě, těžkosti mě pohlcují a říkám si, „Není mi pomoci“, Bůh se přibližuje a šeptá, „Neboj se!“ (Pláč 3:54-57).

2. Když se zdá, že Bůh „se zahalil v oblaka, nepřístupný pro modlitby,“ stejně vidí mé křivdy a pomůže mi ke spravedlnosti (Pláč 3:44.59).

3. Pokud Bůh dopustí zármutek a smutek, zároveň mě podepře hojným slitováním a láskou (Pláč 3:32).

4. Bůh není proti mně a nesnaží se mě rozdrtit, když jsem na tom tak špatně, jak nějaký zajatec (Pláč 3:34).

5. Bůh se nesnaží sabotovat mé plány, nepokouší se mě mást, nepracuje proti mně (Pláč 3:35-36).

6. Dokonce když jsem byl zoufalý a zahořklý a když jsem nenáviděl každý nový den, jeho slitování nezklamalo. Jeho milosrdenství čekalo na mě, každé ráno nově (Pláč 3:22-23).

7. Jelikož Bůh je pořád věrný, On mě nezavrhne. Bude ke mně dobrý a zachrání mě (Pláč 3:25-26).

8. Když jsem na tom nejhůř, jediná osoba, na kterou se mohu obrátit, je Bůh, takže pozvednu svoje srdce a své ruce a děkuji mu za Jeho věrnost (Pláč 3:40-41).

9. Těžkosti vyčerpali moji sílu a naději. Jsem prázdný a pokořený a nyní úplně závislý na Jeho slitování (Pláč 3:18.20-22).