PRAVDA O VÍŘE

Předpokládejme, že jeden z mých synů se v lese chytí do pasti na medvěda a leží zraněný, krvácející a volá o pomoc.

Jako jeho otec, zastavím se, abych analyzoval kvalitu jeho víry? Budu si klást otázku: „Důvěřuje mi můj syn dostatečně a věří, že mu přijdu na pomoc?

Ne! Tisíckrát ne! Přiběhnu k němu, bez otázek, bez ohledu na víru, protože mne žene láska otce ke zraněnému dítěti. Není to jeho víra, co mně motivuje, a ani nic jiného, co by on dělal – je to prostě má láska k němu.

Co by to bylo za otce, který by nechal své krvácející a raněné dítě v nějakém opuštěném lese jenom kvůli tomu, že ono nevyjádřilo víru v něj? A Bůh nikdy nenechá své děti osaměle trpět. Nikdy nezavře uši před jejich voláním jenom proto, že jejich víra v Něj je slabá.

„Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný – nemůže přece popřít sám sebe!“ (2. Timoteovi 2:13).

Má víra, tvá víra, každá víra musí spočívat na milosrdenství a zájmu našeho nebeského Otce. Máme příkaz k tomu, chlubit se láskou a nekonečnou laskavostí našeho Otce.

„Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin“ (Jeremiáš 9:23).

Bůh natolik miluje své děti, že je slyší ještě dřív, než zavolají, jako matka, která předvídá pláč svého dítěte. Proto se David modlil: „Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě!“ (Žalmy 119:149).

On mě miluje a přichází na mou záchranu, i když má víra je slabá a nezasloužím si žádnou odpověď od Něj – díky Jeho vroucnosti a laskavosti.

„Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý“ (Žalmy 103:8).

Od chvíle, kdy jsem se přesvědčil o tom, že mne Bůh miluje, můj život je naplněn obrovským pokojem. Taktéž mne přijde zachránit a vykoná vždy tu správnou věc v každé situaci v mém životě. Ať je má víra slabá nebo ne, On mne pořád miluje a nic té lásce nemůže zabránit.