DO ARÁBIE

Pokud budu usilovat o to, abych uspokojil člověka, nemůžu být Kristovým služebníkem. Pokud mé srdce je motivováno uznáním druhých - pokud tato myšlenka ovlivňuje můj život - můj život bude rozdělen. Budu se vždy snažit uspokojit někoho jiného, než Ježíše.

Několik let po obrácení apoštola Pavla, šel do Jeruzaléma, aby se pokusil tam následovat učedníky. „.. ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří“ (Skutky 9:26).

Apoštolové znali Pavlovu pověst jako pronásledovatel církve. „V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali. Jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit“ (Galatským 1:22-23).

Barnabáš pomohl apoštolům překonat strach z Pavla, a nabídli mu přátelství. Ale Pavel se rozhodl jít mezi pohany. Pavel popisuje svoje povolání zcela jasně. Trvá na tom, že přišlo „ne od lidí, ale od Ježíše Krista a Boha Otce, který Ježíše vzkřísil z mrtvých“ (1:1).

A pak dodává horlivě: „ Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka, ani se mu neučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus“ (1:11-12).

Co zde Pavel říká, se týká všech, kteří touží mít mysl Kristovu: “Nemusel jsem číst knihy nebo půjčovat si lidské metody k tomu, abych získal to, co mám. Obdržel jsem své povolání na kolenou.“ V Galatským 1:17, Pavel ukazuje, že „odešel do Arábie“. Jinými slovy říká: “Nezískal jsem zjevení u svatých v Jeruzalémě. Místo toho jsem šel do Arábie, na poušť, aby se mi Kristus zjevil. Strávil jsem tam vzácný čas, kdy jsem vylil své srdce, uslyšel jsem Ducha Svatého a byl jím vyučen.“

Pavel nebyl žádný pyšný, arogantní kazatel. Víme, že měl srdce služebníka. Odložil pryč všechny své osobní ambice, a našel úplné uspokojení v Kristu.

Pokud tvoje mysl je zaměřena na uspokojení Krista, nikdy nebudeš potřebovat chválu a uznání od lidí.