BOŽÍ DAR PRO JEHO SYNA

Stěží mohu přijmout tato slova: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno jako my jsme jedno“ (Jan 17:22). Přemýšlej o tom. Máme slovo od Pána vyznané před jeho vlastním Otcem, že nám dává sebe sama tak plně a zcela, jako jeho Otec dal sebe sama jemu. Dává nám tu samou důvěrnou lásku, kterou mu dal jeho Otec, a tou je jeho sláva v nás zjevná. Jsme přeneseni do stejného druhu speciálního vztahu lásky, jakou sdílí on s Otcem a co víc, zpřístupňuje oběh lásky mezi nimi a uvádí nás do něj. Jsme učiněni podílníky slávy, která je za hranicí pochopení. Jak je neuvěřitelné, že by nás Kristus měl přivést k Otci a prosit: „Kéž jsou s námi jedno!“ Úplně sdílíme plnost Boží lásky, kterou má pro svého Syna tím, že jsme v Kristu.

V pravém smyslu lze říci, že Bůh natolik miloval svého Syna, že mu dal svět. Víme, že mu dal ty, kteří jsou ve světě, protože Pán řekl: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa: byli tvoji a mně jsi je dal…“ (verš 6).

Nevíš snad, že jsme Božím darem pro jeho Syna – darem z lásky? „Byli tvoji a všechny jsi mi je dal.“ Kristus byl v takové jednotě s Otcem, že tento dar přináší jemu zpět a říká: „A všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje…“ (verš 10). Tento druh lásky si nemůže nic přivlastnit – naopak, všechno své dává.

Není snad potěšující vědět, že jsme předmětem takové lásky mezi Otcem a Synem? Jaká čest být umístěni v Kristově dlani, v jeho velké a milující ruce, když nás přináší Otci a říká: „Pohleď, Otče! Jsou naši! Všichni nám patří! Jsou předmětem naší lásky! Budu je milovat, Otče! Ty je budeš milovat! A budeme v nich přebývat a ukážeme jim, jak moc jsou milováni.“

Jak tohle všechno pochopit naší myslí? Náš Pán říká svému Otci: „Chystám se jim ozřejmit tvou lásku ke mně, aby ta láska, kterou máš ke mně, mohla být v nich.“