BOŽÍ DŮM DOUPĚTEM ZLODĚJŮ

Ježíš se vydal do Jeruzaléma na židovské Velikonoce a vešel do chrámu (Jan 2:13-17). To, co tam uviděl, jej šokovalo. Boží dům převzali obchodníci! On hledal dům modlitby, ale místo toho našel zaujetí propagací, vystavováním a prodejem náboženského zboží. Náboženští vůdci počítali své zisky. Jaká zaneprázdněnost! Boží muži se stali kramáři náboženského zboží a snažili si udělat dobrou reklamu.

Po celém Božím domě byly rozložené stoly a nabízely se tam ovce, voly, holubice, sladkosti, kadidlo a další zboží, určené pro náboženské účely. Nevětší hluk ve chrámu dělaly ruce, měnící peníze – peníze vydělané na Bohu a na náboženství.

Musela to být hrozná bolest, která způsobila, že náš milosrdný Pán vzkypěl svatým hněvem. Jeho nesmírné utrpení vyvolalo v jeho mírném srdci spravedlivé rozhořčení.

Dovedeš si představit ten okamžik? S bičem v ruce vtrhl do chrámu, začal mlátit na každou stranu a převrátil stoly plné tovaru. Rozehnal všechny obchodníky a kramáře.

„Ven!“ zařval. „Ven z domu mého Otce! Znesvětili jste toto svaté místo tím, že jste z domu modlitby udělali prodejnou tržnici!“

Byla to jedna z nejbolestnějších zážitků během jeho služby a on nemohl jenom stát stranou a dovolit, aby se z domu jeho Otce stalo doupě náboženských zlodějů.

Jsme ochotni mít účast na Kristově utrpení v této oblasti v dnešní době? Sdílíme jeho bolest při pohledu na to, že Boží dům se opět předává obchodníkům? Pobuřuje nás strašná komerčnost evangelia? Budeme také zuřit kvůli duchovnímu kramářství natolik, že se jej nebudeme účastnit? Bolí nás to dostatečně k tomu, abychom se zřekli služeb, kterých smyslem je pouze získat peníze?

Sdílíme jeho utrpení v takové míře, že se postavíme proti těm, kteří by proměnili Boží dům v divadlo nebo zábavné centrum pro propagátory? Rmoutíme se nad vším tím šmelinářstvím, k němuž je Ježíšovo jméno zneužito? Dokážeme odvrátit zrak z peněz a podívat se znova na kříž?