čtvrtek 17. června 2010

NEOCHABUJÍCÍ BOŽÍ LÁSKA

Chci s Tebou hovořit o slově neochabující, které znamená netlumený v intenzitě nebo v úsilí – neustupující, nekompromisní, neschopný se změnit nebo nedat se přesvědčit argumenty. Být neochabující znamená trvat na vytyčeném směru.

Jaký úžasný popis Boží lásky. Láska našeho Pána je naprosto neochabující. Nic nemůže zamezit nebo zmenšit jeho milující činnost vůči hříšníkům i svatým. Žalmista David to vyjádřil takto: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu…Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš“ (Žalm 139:5, 7-8).

David mluví o velkých výšinách a hlubinách, s nimiž se v životě setkáváme. Říká: „Je doba, kdy jsem tak požehnaný, že mne radost nadzvedává. Jindy se cítím jako v pekle, odsouzený a bezcenný. Ale nehledě na to, kde jsem, Pane – bez ohledu na požehnání, které cítím, nebo jak nepříjemné jsou okolnosti – ty jsi se mnou. Nemohu prchnout před tvou neochabující láskou. A nemohu ji zahnat. Nikdy nepřijímáš mé argumenty o mé bezcennosti. I když jsem neposlušný – hřeším proti tvé pravdě, předpokládám tvou milost za samozřejmou – nikdy mne nepřestáváš milovat. Tvá láska ke mně je vytrvalá!“

Uvažujme o svědectví apoštola Pavla. Když čteme o Pavlově životě, vidíme člověka zaměřeného na zničení Boží církve. Pavel byl jako šílený ve své nenávisti ke křesťanům. Představoval hrozbu smrti pro každého, kdo následoval Ježíše. Požadoval doporučení od velekněze, aby vyslídil věřící a aby mohl vtrhnout do jejich domovů a odvléci je do vězení.

Poté, co Pavel konvertoval, svědčil, že přes tyto roky naplněné nenávistí – kdy byl plný předsudků a slepě zabíjel Kristovy učedníky – ho Bůh miloval. Apoštol píše: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Římanům 5:8). V podstatě řekl: „I když jsem si toho nebyl vědom, Bůh mne sledoval. Laskavě se o mne staral až do toho dne, kdy mne doslova skopl z mého vysokého koně. To byla neochabující Boží láska.“

Během let se Pavel stále více a více přesvědčoval, že Bůh jej bude ohnivě milovat až do konce, přes všechny jeho výšiny a hlubiny. Prohlásil: „Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:38-39). Oznamoval: „Nyní jsem Boží, nic mne nemůže odloučit od jeho lásky. Žádný ďábel, žádný démon, žádná mocnost, žádný člověk, žádný anděl – nic nemůže zastavit Boží lásku ke mně.“