CHOZENÍ S BOHEM
„Enoch chodil s Bohem.“ (Genesis 5:24) Původní hebrejský význam slova chodit naznačuje, že Enoch šel nahoru a dolu, dovnitř a ven, tam a zpět, ruka v ruce s Bohem, povídal si s Ním a byl Mu neustále blíž a blíž. Enoch žil 365 let a Bůh pro něj znamenal život – až natolik, že na konci svého života neuviděl smrt (viz. Židům 11:5).
Podobně jako Enoch, který byl přenesen ze života, i ti, kteří chodí blízko Boha, se vymanili ze Satanova dosahu – byli vzati z jeho království tmy a byli zasazeni do Kristova království světla: „On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Koloským 1:13)
Enoch se učil žít Bohu libý život v hříšné společnosti. Byl obyčejný muž, se stejnými problémy a břemeny, které neseme i my, a ne poustevník, skrytý v jeskyni v divočině. Účastnil se běžného života, měl ženu, děti, povinnosti a zodpovědnost. Enoch se neskrýval, aby mohl být svatý.
„Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5:24) Z listu Židům víme, že tento verš mluví o Enochově proměně – o faktu, že nezakusil smrt. Ale znamená to i něco hlubšího. Fráze „až najednou zmizel“ znamená také, že „nebyl z tohoto světa.“ Svým duchem a svými smysly, Enoch nebyl součástí tohoto hříšného světa. Každým dnem, jak chodil s Bohem, se postupně odpoutával od pozemských věcí. Jako Pavel, i on denně umíral tomuto pozemskému životu a byl vzat v duchu do nebe.
A přece, dokud chodil na této zemi, přijal všechnu svou zodpovědnost. Staral se o svou rodinu: pracoval a sloužil. Nebyl však připoután ke světu a nic ze životních potřeb mu nemohlo zabránit v chození s Bohem.
Židům 11:5 říká jasně: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence.“ Které ze svých vlastností vděčil za to, že Bůh si jej tak oblíbil? Bylo to jeho chození s Bohem, které v něm vytvořilo druh víry, líbezný v Božích očích. Tyto dva verše nemůžou být oddělené: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.“ (Židům 11:5-6) Ten druhý verš slýcháváme často, ale jenom zřídka ve spojení s tím prvním. Bible i dějiny však ukazují, že ti, kteří chodili blízko Boha, se stali muži a ženami hluboké víry. Pokud církev bude každodenně chodit s Bohem, výsledkem bude lid plný víry – skutečné víry, která se líbí Bohu.
V Enochově okolí se lidstvo stalo nesmírně bezbožným. Přesto, že lidé se proměnili v bestie plné žádostí, tvrdosti a smyslnosti, Enoch se stále víc a víc podobal Tomu, se kterým chodil.
„Vírou byl Enoch odsud vzat.“ Toto je neuvěřitelná pravda, téměř za hranicemi našeho chápání. Enochova víra byla plně zaměřena na jedinou velkou touhu svého srdce: aby byl s Bohem. A Bůh jej pro jeho víru vzal. Enoch již víc nevydržel stát za závojem, prostě chtěl vidět Pána.
Náš bratr Enoch neměl Bibli, žádný zpěvník, žádného dalšího člena církve, žádného učitele, nepřebýval v něm Duch Svatý a neměl přístup ke Svatému Svatých. Ale znal Boha!
„Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.“ (Židům 11:6) Jak víme, že Enoch věřil, že Bůh jej odmění? Protože víme, že je to pouze víra, co Boha těší – a víme, že Enoch si získal Jeho oblibu! Bůh dává bohatou odměnu za věrnost. Jak ta odměna vypadá?
Jsou tři důležité odměny za víru v Boha a za chození s Ním ve víře:
1. První odměnou je, že Bůh bude vést náš život. Člověk, který opomíjí Pána, rychle ztrácí kontrolu, protože ji přebírá Satan. Pokud by se zamiloval do Ježíše, chodil by s Ním a mluvil by s Ním, Bůh by mu ukázal, že Satan ve skutečnosti nemá nad ním moc a ten člověk by brzy dovolil Ježíši, aby jej vedla.
2. Druhou odměnou víry je „čisté světlo“. Když chodíme s Pánem, získáváme světlo, nasměrováni, soudnost, zjevení – určité poznání, které nám Bůh dává.
3. Třetí odměnou je ochrana před všemi nepřáteli. „Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří.“ (Izaiáš 54:17) V původní Hebrejštině tento verš zní: „Žádný plán, žádný prostředek ničení, žádné satanské dělostřelectvo tě nezatlačí, nepřeválcuje, ale bude s ním skoncováno.“