úterý 17. srpna 2010

NENÍ MOŽNÉ VYTVOŘIT FALEŠNÉ KOPIE DUCHOVNÍCH VĚCÍ

Tady v ulicích New Yorku si můžete koupit Rolex hodinky za patnáct dolarů. Jak ale všichni zdejší obyvatelé to vědí, nejsou to opravdu Rolexky, nýbrž laciné kopie originálu.

Zdá se, že dnes už existují kopie úplně všeho. Je však jedna věc, která se okopírovat nedá, a to skutečná spiritualita. Není možné udělat duplikát z něčeho, co je skutečně duchovní. Pán rozeznává dílo svých vlastních rukou a nepřijme žádnou člověkem vytvořenou napodobeninu. Proč? Protože člověk nedokáže imitovat duchovní věci – to je dílo jedině Ducha Svatého. On neustále činí nové věci ve svém lidu a my to žádným způsobem nejsme schopni reprodukovat.

Toto je velký omyl dnešního náboženství. Myslíme si, že pokud jednoduše vštěpíme do lidí poznání Písma a biblických principů, stanou se duchovními. Ale faktem zůstává - žádná osoba nebo instituce nemá moc vytvořit spiritualitu v druhém člověku. To dělá pouze Duch Svatý.

Velmi málo z díla Božího Ducha můžeme pozorovat navenek. To je důvod, proč skutečně duchovní lidé málokdy hledají vnější důkazy Jeho díla. Pavel říká: „Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné“ (2. Korinstkým 4:18).

V kontextu této pasáže, Pavel mluví o utrpení a soužení. Říká: „Nikdo jiný neví, čemu čelíme, kromě Ducha Svatého. A to je právě místo, kde se prokáže skutečná spiritualita – ve zkoušce ohněm.“

Ti, kteří se podvolí vedení Božího Ducha – kteří čelí svému soužení s jistotou, že Pán v nich koná své dílo -, vychází ze zkoušky ohněm s posílenou vírou. Vydávají svědectví o tom, že Duch je naučil více skrze jejich utrpení, než když bylo v jejich životě všechno v pořádku.

Během všech těch let chození s Pánem jsem zřídkakdy zažil duchovní růst v dobrých časech. Bylo to spíše naopak – k růstu napomáhali těžkosti, muka, zkoušky, které Duch Svatý dopouštěl.

V jednom bodě své cesty víry Pavel řekl: „Nevím, co mě tam čeká, ačkoli mi Duch Svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení“ (Skutky 20:22-23). Skutečně, v Pavlově životě soužení nikdy nemělo konce.

„Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně“ (2. Korintským 4:17). Podle Pavla, naše soužení a těžkosti v nás vytvářejí věčné hodnoty. Říká: „Trápení, kterým na této zemi procházíme, bude trvat pravděpodobně celý život. Je to však pouze přechodné v porovnání s věčností. A právě nyní, když přecházíme soužením, Bůh v nás vytváří zjevení své slávy, které zůstane na věky.“