DNEŠNÍ GENERACE NEVÍ NIC O VYTRVALOSTI

Vytrvat znamená "snášet navzdory útrapám, trpělivě trpět bez ukončení". Stručně řečeno, znamená to počkat nebo obstát. Avšak toto slovo dnešní generaci moc neříká. Mnozí dnešní křesťané jsou dezertéři – opouštějí své manžele, své rodiny a svého Boha.

Petr popisuje tento fakt slovy: "V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně" (2. Petr 2:19). Pak dodává: "Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni: vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest. Když mu spílali, neodplácel spíláním. Když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší" (1. Petr 2: 20-25).

Apoštol Pavel nařizuje: "Snášej všechno zlé jako řádný voják Ježíše Krista" (2. Timoteovi 2:3). A konečně sám Pán nám dává následující slib: "Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (Matouš 24:13).

Ptám se tě – co jsou tvé útrapy? Máš nepokojné manželství? Doléhá na tvé zaměstnání krize? Máš konflikt s příbuzným, pronajímatelem bytu, přítelem, který tě zradil?

Máme uchopit naději. Víš, že Pavlovo utrpení nikdy nepolevilo, a stejně tak jeho zjevení, jeho zralost, jeho hluboká víra, jeho trvalý pokoj. Prohlásil: "Jestliže budu duchovním člověkem – pokud skutečně chci potěšit svého Pána – potom nemůžu bojovat se svými okolnostmi. Budu vyčkávat a nikdy se nevzdám. Nic na této zemi mi nemůže dát to, co denně dostávám od Božího Ducha, když prožívám zkoušky. On ze mne činí duchovního člověka."

Pavlův život "dýchal" Kristovým Duchem. A tak tomu je s každým opravdově duchovním člověkem. Z takového služebníka Duch svatý překotně teče a stává se Božím nebeským vánkem. Takový člověk není sklíčený, nereptá, ani si nestěžuje na svůj úděl. Může procházet ve svém životě zkouškami, ale stále s úsměvem – protože ví, že Bůh v něm pracuje a zjevuje svou věčnou slávu.