úterý 3. srpna 2010

DUCH SVATÝ JE OBDRŽEN SKRZE VÍRU

"Chtěl bych se vás zeptat na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?" (Galatským 3:2). Svatí, tato zpráva by měla roznítit vaši víru a vírou byste měli uchopit Boží velkolepá zaslíbení! "Nechť však prosí ve víře a nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane" (Jakub 1:6-7).

Žádal jsi Boha o tento dar? Vyhledáváš ducha svatého? Nepřestáváš klepat? "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho poprosí?" (Lukáš 11:13).

Jednoduše popros a obdržíš! Hledej svého nebeského Otce pro křest Duchem svatým a dá ti ho!

Čelíme dnes šílenému ďáblu, který se v našem světě pohybuje svobodně. Rozpoutává na svůj příkaz veškerou moc a legie zlých mocností se cpou do konečného konfliktu s nebesy. Ale satan se nedokáže postavit spravedlivému, Duchem svatým naplněnému, Božímu dítěti, které kráčí ve víře a v poslušnosti. Ukaž mi věřícího, který je opravdu naplněn Duchem svatým, a já ti ukážu toho, kdo pouští legie pekla na lov.

Bože, sešli Ducha svatého! Padni na nás! Pokřti nás mocně. A vyšli nás kupředu proti satanovým pevnostem.

Apoštol Pavel řekl: "Žijte z moci Božího ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost" (Galatským 5:16). A také řekl: "Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se také Duchem řídit" (5:25).

Jako křesťané slyšíme často tuto frázi: "Choď Duchem." Mnozí věřící mi říkají, že chodí Duchem – a přesto mi nedokáží říct, co to doopravdy znamená. Nyní mi dovol se zeptat: Chodíš a žiješ Duchem? A co to pro tebe znamená?

Věřím, že "chodit Duchem" může být definováno jako jeden výrok: Chození Duchem je prostě dovolení Duchu svatému, aby v nás konal to, co ho Bůh poslal učinit.

Věřím, že mu nemůžeš dovolit dělat jeho práci, dokud neporozumíš, proč Bůh poslal Ducha svatého.

Duch svatý k nám byl seslán od Otce, aby uskutečnil jeden (a to jediný) věčný záměr. A dokud neporozumíme jeho poslání a dílu v nás, budeme dělat jednu ze dvou chyb: buď budeme spokojeni s malou částí jeho díla – jako je pár duchovních darů – a budeme se mylně domnívat, že je to vše, co pro nás má, a promeškáme zásadní dílo v našich životech, které je pro věčný účel. Anebo udusíme Ducha v nás a budeme jej zcela ignorovat a věřit, že je nějakým tajemstvím a že jeho přítomnost je něco, co musíme přijmout vírou a co nikdy nepochopíme.

Duch svatý přichází, aby v nás přebýval, v tobě i ve mně, aby pečetil, posvěcoval, zmocňoval a připravoval nás – je seslán do našeho světa, aby připravil nevěstu pro svatbu Krista!

Starozákonní typ tohoto vztahu mezi věřícími a Duchem svatým nacházíme v Genesis 24. Abraham poslal svého nejstaršího služebníka Eliezera, aby našel nevěstu pro jeho syna Izáka. Eliezerovo jméno znamená "mocný pomocník od Boha" – vzor Ducha svatého. A právě tak jistě, jak se tento mocný pomocník navrátil s Rebekou, aby ji představil jako Izákovu nevěstu, podobně Duch svatý neselže, když přivede nevěstu našemu Pánu Ježíši Kristu.

Bůh vyvolil Rebeku za ženu pro Izáka – a Pán k ní Eliezera přímo dovedl. Celé poslání tohoto služebníka bylo soustředěno na jednu věc: přivést Izákovi Rebeku – nechat ji opustit vše, co měla a způsobit, aby se zamilovala do Izáka a hlásila se k němu. Rebečini rodiče řekli Eliezerovi: "Tato věc vyšla od Hospodina…vezmi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána" (Genesis 24. 50-51).

A stejné je to s tebou i se mnou! Bůh si nás vybral, abychom byli jeho nevěstou. Naše spasení – naši volbu pro Krista – to učinil Pán. Poslal Ducha svatého, aby nás vedl k Ježíši – a pokud mu budeme důvěřovat, Duch nás bezpečně dovede domů jako Kristovu věčnou nevěstu!