pátek 27. srpna 2010

PŘICHÁZET K JEHO STOLU

Velmi na mě zapůsobila jedna stará píseň. Zpívá se v ní: „Ježíš rozprostřel svůj stůl…..U kterého sytí své Boží svaté …On zve svůj vyvolený lid, pojďte a jezte“.

Máme úžasnou vyhlídku: Pán rozprostřel v nebesích svůj stůl pro své následovníky! Ježíš řekl učedníkům: „Odkazuji vám království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu.“ (Lukáš 22:29–30). Hladovět po Kristu také znamená, vírou přijmout místo u tohoto stolu.

V anglickém překladu 1. Korintským 5:8 nám apoštol Pavel říká: „Zůstávejme na hostině“. Jinými slovy, nepochybujme, že nám bylo přiděleno místo v nebesích u Kristova královského stolu. Pavel říká: „Vždy se dostav. Ať se o tobě nikdy neříká, že tvé místo zůstalo prázdné.“

Smutnou pravdou je, že církev Ježíše Krista stále zcela neporozuměla tomuto výroku „zůstávejme na hostině“. Nechápeme vznešenost a čest, kterou nám Pán tímto přiznává, když nás pozvedá, abychom s ním usedli na nebesích. Jsme příliš zaneprázdněni, abychom přijali pozvání k jeho stolu. Mylně přijímáme svou duchovní radost ze služby namísto společenství s Pánem. Snažíme se toho dělat pro Pána víc a víc, zatímco jej známe méně a méně! Sloužíme Pánu až do vyčerpání, ale zřídkakdy zůstáváme na hostině!

Pán od svých služebníků, pastorů a pastýřů žádá především jedno – společenství u svého stolu, který se každodenně stává místem pro duchovní důvěrný vztah. Zůstávat na hostině značí - ustavičně přicházet k Pánu pro jídlo, sílu, moudrost a společenství.

Od události na kříži měli všichni duchovní velikáni jedno společné. Uctívali stůl našeho Pána. Ztráceli se v nádherné nekonečnosti Krista. Všichni umírali s nářkem, že stále tak málo ví o jeho životě a Pánu samotném.

Naše vize dnešního Krista je příliš malá, příliš omezená. Potřebujeme evangelium o jeho „nesmírnosti“, abychom dokázali překonat složité a rostoucí problémy tohoto hříšného věku. Sami vidíme, že Bůh pouze neřeší problémy tohoto světa, jednoduše je pohltí ve své nekonečnosti! Ten, kdo zakouší rostoucí zjevení Kristovy nesmírnosti, se nebojí žádných problémů, ďábla ani žádné jiné moci na této zemi! Je si vědom toho, že Kristus je mnohem větší než všechno ostatní. Pokud bychom měli zjevení o tom, jak ohromný, bezmezný, nesmírný a úžasný náš Pán je, nikdy by už nás nemohli pohltit starosti tohoto světa.

Pavel je toho příkladem. Byl plně oddaný neustále rostoucímu zjevení o Ježíši Kristu. Vlastně vše, co poznal o Kristu, přicházelo skrze zjevení, kterým byl vyučován u Pánova stolu a Duch svatý je potvrdil. Nezapomínejme, že Pavel se setkal v Jeruzalémě s apoštoly až tři roky po svém obrácení. A zůstal s nimi pouhých patnáct dní, než pokračoval ve svých misijních cestách. Později uvedl: „skrze zjevení mi dal poznat tajemství“ (Efeským 3:3). Duch svatý zná Boží hluboká a skrytá tajemství a Pavel se neustále modlil za dar milosti, aby dokázal porozumět a kázat „Kristovo nepopsatelné bohatství“ (Efeským 3:8).

Pán hledá věřící, kteří se nespokojí jen tříbením všech rozporuplných hlasů, aby našli to pravé slovo. Usiluje o to, abychom hladověli po jeho zjevení, které dává jenom nám samotným – po hlubokém, důvěrném vztahu.