UKÁZKA BOŽÍHO ZÁMĚRU OHLEDNĚ NAŠÍ NABYTÉ KOŘISTI

Zatímco byl David se svou armádou pryč, přepadli Amalekovci jeho městečko Ciklag. Tito loupeživí nájezdníci odvedli všechny ženy a děti a vypálili celé město. Když se David vrátil, „byl v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují… David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu“ (1. Samuelova 30:6).

Mluvíme zde o duchovní bitvě. Tohle nebylo jen napadení Davida. Jednalo se o mohutný útok proti Božímu věčnému záměru. Ďábel se zase jednou pokoušel získat semeno Boží.

Na tohle se zaměřuje každá duchovní bitva: nepříteli vždy šlo o to, aby zničil semeno Kristovo. A tento fakt se nezměnil ani 2000 let po události na kříži. Satan se stále snaží zničit semeno Boží, tím že útočí na nás, Kristovo sémě. David se cítil ohrožen, když slyšel reptání svých mužů. Ale věděl také, že jeho postoj byl správný před Bohem a Písmo říká, že našel sílu v Hospodinu. Okamžitě se tento muž víry pustil do pronásledování Amalekovců. Rychle je přemohl a dobyl nazpět vše, co jim bylo vzato (1. Samuel 30:19-20). Nejenže David pobral zpět vše z Ciklagu, ale dokonce i ostatní kořisti Amalekovců, které vyrabovali.

A co udělal David s veškerou touto válečnou kořistí? Použil ji k uskutečnění Božích záměrů. Navíc poslal něco z této kořisti judským stařešinům a do všech míst, kam David se svými muži chodíval (1.Samuel 30:26 a 31). Tohle je další příklad Božího záměru pro naši duchovní bitvu. Máme získat kořist z boje nejen pro sebe, ale i pro ostatní části těla Kristova. Získané prostředky mají přinést požehnání ostatním.

Syrská armáda obléhala v době hladu město Samaří. Syřané se prostě utábořili za městem a čekali na to, až Samařští vyhladovějí. Okolnosti uvnitř městských hradeb se natolik zhoršili, že oslí hlava se prodávala za osmdesát stříbrných. Situace byla tak zoufalá, že dvě matky se dokonce rozhodli uvařit své děti jako pokrm. Bylo to čiré šílenství (viz 2.Královská 6).

Čtyři malomocní, kteří žili za městskými branami, si nakonec řekli: „Co tu tak sedíme a čekáme na smrt? … Přeběhněme raději do aramejského tábora. Když nás nechají naživu, přežijeme. Když nás zabijí, beztak zemřeme“ (2. Královská 7:3–4). Tak vyrazili na cestu do Syrského tábora.

Když dorazili, bylo všude hrobové ticho. Nebylo vidět ani živou duši. Prohledali každičký stan, ale všichni byli pryč. Písmo uvádí: „Hospodin způsobil, že Aramejci v táboře slyšeli hluk vozů, hluk koní, hluk velikého vojska a řekli si - Podívejte! Izraelský král si proti nám najal chetitské a egyptské krále! Už táhnou na nás! - A tak se zvedli a ještě za tmy se dali na úprk. Nechali tam své stany, koně, osly i tábor tak, jak byl, a utíkali o život“ (7:6–7).

Když to malomocní zjistili, šli od stanu ke stanu, jedli a pili do sytosti. Nakonec se vrátili k městské bráně a zvolali: „Pojďte s námi. Nebudete tomu věřit, ale Syrští opustili svůj tábor“ (viz 7:10). Hospodin obrátil celou situaci naruby. Vzal tuto válečnou kořist a použil ji k obnovení a občerstvení svého lidu, udržujíce svou pozici na zemi.

Už vám to začíná být jasné? Začínáte chápat důvod vaší současné bitvy? Ti, kdo vloží svou důvěru v Hospodina, mají zaslíbené velkolepé vítězství nad veškerými silami nepřítele. Bůh chce, abys věděl: „Ano, projdeš vítězně. Ale já tě udělám víc než vítězem. Vytvářím v tobě mnohem větší záměr pro mé království. Vyjdeš z této bitvy s mnohem větší kořistí, než můžeš unést.“