BOŽÍ ZAOPATŘENÍ A JEHO BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA

Podobenství o marnotratném synu je o dvou synech – jednom, který se dostal až na úplný konec svých vlastních zdrojů a druhém, který si nárokoval otcovy zdroje. Podobenství je taktéž o otcově bezpodmínečné lásce a zaopatření v jeho domě.

Mladší syn šel za svým otcem a řekl, „Dej mi díl majetku, který mi patří.“ (Lk 15,12) Část, kterou přijal a potom promrhal, reprezentuje jeho vlastní zájmy: jeho talenty, schopnosti a všechny věci, které užíval, aby čelil životu a jeho problémům. Řekl, „Mám inteligenci, důvtip a dobré zázemí. Mohu odejít z domu a dělat si to po svém!“

Postoj mladšího syna popisuje mnoho křesťanů dnešní doby. Když se děje něco těžkého, jak rychle se dostaneme na dno vlastních zdrojů! Jak rychle vyčerpáme to, co máme sami ze sebe! Můžeme v sobě najít sílu pro řešení některých problémů, ale přicházejí někdy časy, kdy je naše duše vyhladovělá!

Docházíš na konec svých zdrojů a nevíš, kterou cestou se brát. Tvoji přátelé ti nemohou pomoci. Jsi ponechán prázdný, zraněný, s ničím uvnitř, z čeho bys mohl čerpat. Jsi vyčerpaný – všechny tvé boje jsou bez šance! Jediné, co ti zůstalo je strach, deprese, prázdnota, beznaděj.

Stále ještě se potloukáš kolem ďáblova prasečího chlívku, utápíš se v prázdnotě, hladovíš k smrti? Právě tohle se přihodilo marnotratnému synovi. Už nezůstalo vůbec nic, z čeho by mohl brát sílu! Vyčerpal všechny své vlastní zdroje a uvědomil si, kam ho jeho spoléhání se na sebe sama dovedlo. Ale co to bylo, co ho přivedlo k sobě? Bylo to, když si vzpomněl na všechno to hojné zaopatření v domě svého otce! Řekl, „Hladovím tady. Ale v domě mého otce je dostatek chleba!“ Pak se tedy rozhodl vrátit zpět a přivlastnit si otcovo štědré zaopatření!

V tomto podobenství není jediné slovo, které by naznačovalo, že marnotratný syn se vrátil z lásky ke svému otci. Pravda, činil pokání, padl na kolena a volal, „Otce, jemi líto! Zhřešil jsem proti tobě a proti Bohu. Nejsem hoden vejít do tvého domu,“ ale on nikdy neřekl, „Otče, přicházím zpět, protože tě miluji!“

To, co je zde odhaleno, je skutečnost, že láska Boží k nám je bez nějakých postranních háčků; není závislá na naší lásce k Němu. Pravdou je, že On nás miloval dokonce když jsme byli od Něj ve svých srdcích daleko. To je bezpodmínečná láska!