CESTA VEN

Žalm 77,20

Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
Bůh zaslíbil, že připraví cestu úniku
Z pokušení
cestu, která vede mořem,
cestu hlubokými vodami
Naříkal jsem si a můj duch byl přemožen
Cestu úniku?
Mořem?
Hluboké a ohromné vody?
Podíval jsem se do svého srdce
a pečlivě jej prohledal.
Hluboké vody mě obklopují;
plavu v moři zkoušek.
Odvrhl mne Pán?
Odňal ode mne svou přízeň?
Je jeho milost navždy pryč?
Zapomněl Bůh být vlídný?
Umlčel mne ve svém hněvu?
V moři zmatků?
Potom jsem se rozpomněl,
že On vedl svůj lid jako „stádo“
rukou Mojžíše
do obrovských vod.
Vody tě viděli ó Bože
a obávaly se tě.
Hlubiny... se rozbouřily;
Oni poslechli
a vody byly rozděleny.
Já budu také kráčet vírou
do velkých vod,
a když neuslyší tvůj krok za sebou,
přesto půjdu dál pamětliv
Jak On rozdělil vody
a …..učinil, že stály jako obrovská zeď.
Projdu jimi.