PŘESTAŇ ŽÍT JAKO ŽEBRÁK

Omrzel tě život žebráka, když je ti poskytnuto vše, co potřebuješ? Možná se soustřeďuješ na nesprávné věci. Máš sklon prodlévat ve svých slabostech, pokušeních a dávných selháních? Když se podíváš do svého srdce, co tě zbavuje odvahy? Dovoluješ, aby tam pronikalo obviňování?

Milovaný, máš upírat svůj zrak na Ježíše, Původce a Dokonavatele tvé víry! Když přichází satan a ukazuje na některou ze slabostí tvého srdce, je na místě, abys odpověděl: „Můj Bůh o tom všem již ví a stále mne miluje! Dává mi vše, co potřebuji, abych dosáhl vítězství a udržel si ho.“

„Ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko“ (1.Jan 3:20). On o tobě ví všecko – a stále tě natolik miluje tak, že říká: „Přicházej a ber si vše, co potřebuješ. Zásobárna je otevřená!“

Dveře do jeho zásobárny jsou otevřené dokořán a jeho bohatství je tam nadbytek. Bůh na tebe naléhá: „Přistup tedy směle k trůnu milosti, abys došel milosrdenství a nalezl milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Kolik roků jsi nebyl uvnitř? Máš Otce, který pro tebe zanechal obrovský poklad, aby tě zaopatřil, a přece to necháváš ležet ladem.

Podobenství o marnotratném synu nám ukazuje, že marnotratník vešel a těšil se z otcova bohatství. Mohl žít svůj pozemský život v hojném odpuštění, radosti, pokoji a odpočinutí, a když jej smrt přenesla do jeho věčného dědictví, plně se radoval z toho, co poznal už na zemi.

Ve skutečnosti jeho starší bratr spáchal větší hřích – ten, který zůstal doma, chodil v poslušnosti a nikdy svého otce nezklamal. Ano, je hříchem plýtvat bohatstvím našeho Otce na smyslům lahodící život a nekontrolovat svého ducha, ale mnohem větším hříchem je zavrhnout obrovskou Boží lásku – nevyžadovat hojné zdroje, které nám poskytl za tak velkou cenu.

Marnotratný syn nebyl potrestán, pokárán, ani mu jeho hřích nebyl připomínán, protože Bůh nedovolí hříchu, aby se obnovoval! Syn činil opravdové pokání a měl zbožný zármutek a to byla chvíle, aby se přesunul k hodovnímu stolu – k hostině. Otec řekl staršímu synovi: „Byl ztracen, ale nyní je opět v domě. Je mu odpuštěno a to je čas k radosti a veselí!“