středa 31. srpna 2011

MÁ BŮH ODPOVĚĎ NA KAŽDOU MOU OTÁZKU?

Věřící, který si přeje potěšit Boha svým modlitebním životem, musí vyřešit následující otázku: „Má Bůh všechno, co potřebuji? Anebo musím jít pro odpověď někam jinam?“

Zdá se, že je to jednoduchá otázka – taková, kterou není ani potřeba pokládat. A většina křesťanů by okamžitě odpověděla: „Ano, samozřejmě věřím, že Bůh má všechno, co potřebuji.“ Ale ve skutečnosti o tom mnozí nejsou přesvědčeni!

Říkáme, že tomu věříme. Zpíváme o tom chvály a na toto téma se i káže. Avšak když udeří krize a nám se zdá, že Bůh neodpovídá, pak fakticky nevěříme, že On má to, co potřebujeme!

Pavel prohlašuje: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství ve slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4.19). Pán má ve své zásobárně nadbytek, kterým uspokojí každou naši potřebu!

Proč v Ježíšově podobenství žena s problémem neustále obtěžovala nespravedlivého soudce a žádala ho o spravedlnost? Protože věděla, že on jediný má moc a autoritu pro řešení jejího problému. Nemohla jít k nikomu jinému (viz Lukáš 18:1-8).

Kéž bychom měli takové vnitřní poznání, že jediný Bůh má vše, co potřebujeme; pak bychom se již nikdy zbytečně neobraceli na jiné zdroje. Hospodin je spravedlivý a svatý soudce a má veškerou moudrost, moc a autoritu pro řešení jakéhokoli problému, kterému čelíme.

Bůh se po čtyřicet let pokoušel přesvědčit Izraelce, že v ničem nebudou mít nedostatek – že On bude jejich neustálým zdrojem a pomocí: „Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo“ (Deuteronomium 2:7).

Bůh říkal: „U mne neexistuje žádný nedostatek. Mám všechno, co budeš kdy potřebovat!“

„Hospodin, tvůj Bůh, tě totiž uvádí do krásné země…v ničem nebudeš mít nedostatek…tam budeš jíst do sytosti…“ (Deuteronomium 8:7-10).

Dnes nás Hospodin přivádí do naší Zaslíbené země – ke Kristu! Ježíš je pro nás místem, kde není nikdy žádný nedostatek. Představuje plnost božství v těle.

úterý 30. srpna 2011

BURÁCENÍ JEHO MOCI

„A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“ (Job 26:14)

Člověk potřebuje sílu,
aby mohl pomoci těm, kteří ji nemají,
aby posílil ty, kteří jsou bez síly,
aby poradil tomu, kdo nemá moudost,
aby vyhlásil věci tak, jak skutečně jsou,
aby obnovil ubitého ducha,
aby přikryl odhalenou zkázu pekla.
Bůh má veškerou moc
natáhnout vesmír přes prázdná místa,
upevnit zemi nad „ničím“.
On stahuje vlhkost z tlustých mraků,
určuje hranice vod.
On rozděluje moře svou mocí
udeří na pyšné.
Svým Duchem on zdobí nebesa.
On dokonce stvořil i křivého hada,
ale toto jsou jen letmé pohledy na Jeho moc,
jenom malá část z Něj, kterou slyšíme.
On zaslíbil sílu každému člověku.
Poté, co Duch Svatý sestoupí na ně
a ozve se burácení v jeho moci,
burácení proti bezpráví, nemravnosti a zločinu,
burácení proti přetvářce
a krutovládě malých věcí,
burácení proti materialismu a nenávisti.
Ale ještě mnohem hloubš
LÁSKA je to burácení moci.

pondělí 29. srpna 2011

BOŽÍ DĚTI JSOU VYRYTY DO DLANĚ JEHO RUKY!

Jeden z mých nejoblíbenějších veršů zní:

„Jásejte, nebesa, země, raduj se, vy hory, zvučně zpívejte! Hospodin totiž svůj lid potěšil, projevil soucit ke svým ubohým! Sión však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“ Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.“ (Izaiáš 49:13-16).

Bůh říká, že jsem vyrytý do dlaně jeho ruky! Hebrejské slovo „vytetovat“ znamená, že je to nesmazatelné. Nemůže natáhnout svou ruku, aniž by si mě nepřipomněl!

Milovaní, chci vám připomenout: Možná procházíte zkouškami a těžkostmi. Možná jste na míle daleko od toho, jací toužíte být v Kristu. Ale jedné věci si můžete být jisti víc než čehokoli jiného: děláte mu radost!

Píši k vám s přesvědčením a poznáním svého srdce, že ačkoli jsem nepřišel, učinil i mě součástí zbylých. Z celého srdce věřím, že jsem královskou korunou - ozdobou v jeho ruce, radostí jeho duše. Nezlobí se na mě – raduje se ve mně!

Poslechni si tento nádherný příslib:

„Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti. Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! ….. Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázal jsi ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv!“ (Žalm 31:8-9,20).

Bůh ti dal vše, co potřebuješ ke svobodě a vítězství. Vidí v jaké pozici se nacházíš a zajímá se o tebe. Přitulí se, když k němu zavoláš a je připravený přijít v mžiku na pomoc.

pátek 26. srpna 2011

NEOMEZENÝ PŘÍSTUP

Každý čtvrtý rok v lednu Amerika slavnostně uvádí v úřad prezidenta, jedná se o „nejmocnější úřad na světě.“ Jeho podpis je zákon. Řídí nejsilnější armádu světa. Stačí jen, aby stiskl tlačítko a může tak přinést zkázu celým národům. Ale moc, kterou má, se v ničem nevyrovná té, kterou nám dal Ježíš!

Jak vidno, máme neomezený přístup do pravé přítomnosti živého Boha — a také On může přistupovat k nám! „Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně tou novou a živou cestou. ….. . proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry.“ (Židům 10:19-22).

Tohoto přístupu se nám dostalo teprve poté, co byl Ježíš ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. V té chvíli se opona v chrámu doslova roztrhla ve dví, což znamenalo,že lidé mohli od této chvíle přistupovat k Němu a Bůh mohl sejít k nám a setkat se s námi!

Slovo smělý v tomto verši znamená „s otevřenou a neskrývanou publicitou.“ Milovaní, tuto “publicitu” potřebujeme používat proti satanovi! Znamená to, že můžeme vůči každému ďáblovi v pekle prohlásit, „Mám právo na to, abych skrze krev Ježíše Krista přicházel do Boží přítomnosti a mluvil k němu – a On ke mně!“

Věříte tomu, že na to máte právo a že Bůh je ochotný přijít a setkat se s vámi? Přistupujme k Němu blíž se srdcem plným víry. Nepřicházíme skrze krev ptáka, kozy nebo býka, ale díky krvi našeho Pána Ježíše Krista. „Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?“ (Židům 9:12-14).

Nic nepotěší srdce Boha víc než, když k němu jeho děti přicházejí směle a bez bázně! Touží po tom, abychom přicházeli se zvoláním: „Mám právo k Tobě přicházet. A i kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, Bůh je větší než naše srdce a ví všechno!“ (viz 1. list Janův 3:20).

čtvrtek 25. srpna 2011

BŮH CHCE MLUVIT S TEBOU!

Bůh touží s tebou hovořit, jako kdyby s tebou seděl u večeře. Chce si s tebou povídat od srdce k srdci, a to o všech věcech! Bible říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20).

Tento verš často používáme, když mluvíme s nevěřícími. Hovoříme o Ježíši, který stojí přede dveřmi hříšníkova srdce a hledá vchod. Avšak – Kristus mluví k věřícím!

Kontext ukazuje, že Kristus mluví k těm, kdo jsou oblečeni do bílého roucha (spravedlnosti), kdo si koupili zlato přečištěné ohněm, jejichž oči jsou pomazány (vidí zjevení), kdo jsou milováni, káráni a napravováni (viz Zjevení 3:15-19). K těm, kdo činí pokání, ke svatému lidu, který chce znát Boží hlas!

Když si opakovaně čtu 20.verš, vyvstávají mi před očima dvě slova: „Otevři dveře! Otevři dveře!“ A Boží Duch jasně mluví k mému srdci: „Davide, neslyšíš mne tak, jak chci, proto, že jsi neotevřel své srdce dokořán!“

Rozumím tomu tak, že tyto dveře představují oddanost – tu, kterou mnozí křesťané dosud neuskutečnili. Většina věřících se modlí: „Pane, potřebuji jen malou radu, pár slov pro ukázání správného směru – připomínku, že mne miluješ. Dej mi jen vědět, zda činím dobře či špatně. Předcházej mne a otvírej dveře!“

Ale Ježíš nám odpovídá: „Pokud chceš, abych ti řekl pouze správný směr, můžu ti poslat proroka. Pokud chceš pouze vědět, kam jít a co dělat, můžu někoho poslat a můžeš to probrat s ním. Ale postrádáš mne!“

Ježíš chce tvoji blízkost, tvé nejhlubší emoce, tvou zamčenou komůrku. Chce s tebou sedět a sdílet všechno, co je v jeho srdci – mluvit s tebou tváří v tvář. 3.kapitola Zjevení nám to ukazuje v úžasném obraze. Mluví o lásce, důvěrnosti, sdílení tajemství, o tichých hlasech.

Když vchází Ježíš, přináší jídlo a chléb – jinak řečeno, sebe sama. Když se jím nasytíš, budou uspokojeny veškeré tvé potřeby!

středa 24. srpna 2011

ZAKOŘENĚNI A ZAKOTVENI V LÁSCE

„Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka; poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Efezským 3:17-19).

Zakořeněni a zakotveni zde znamená „vybudovat pod sebou hluboký a stabilní základ pro poznání a porozumění lásce, kterou nám Bůh projevuje.“ Jinak řečeno, poznání této Boží lásky je základní pravdou, na níž musí být vybudovány všechny ostatní pravdy!

Je na ní například vybudována zbožná bázeň. To není děs z toho, že se tě Bůh chystá zavrhnout, když tě nachytá na nějaké nepatrné chybičce. Spíše je to hrůza z jeho svatosti, které se příčí vzpoura – a z toho, co čeká ty, kteří milují tmu více než světlo.

Křesťané, kteří žijí ve v pocitu viny, strachu a odsouzení, nejsou „zakořeněni a zakotveni“ v Boží lásce. Náš nebeský Otec poslal svého Syna, aby zemřel za naše hříchy a slabosti. A bez plného poznání a porozumění tohoto druhu lásky, kterou má Bůh k nám, nebudeme mít nikdy stabilní či trvalý základ!

„Pochopit…lásku Kristovu“ (Efezským 3:18-19). Řecké slovo pro pochopit zde naznačuje „dychtivě získat nebo chopit se.“ Apoštol Pavel zde myslí, aby ses chopil této pravdy a učinil z ní základ svého křesťanského života. Říká ti, abys natáhl své duchovní ruce a řekl: „Chci se toho chopit!“

Možná na tebe útočí pokušení, kterého se nedokážeš zbavit. Nebo snad cítíš, že na to nikdy nebudeš mít, cítíš se nebýt hoden – cítíš strach, kterým tě chce ďábel donutit, abys udělal chybu a zklamal Boha.

Nyní je den, abys vyšel vstříc Boží lásce, která je ti určena! Modlím se, aby tě při čtení této zprávy něco zasáhlo hluboko v srdci a ty mohl říci: „Máš pravdu, bratře Dave. To jsem celý já a nechci tak žít!“ Modlím se, abys uchopil tuto pravdu – aby otevřela tvé oči a pomohla ti vstoupit do celé nové oblasti radosti a pokoje, když budeš denně chodit s Bohem.

úterý 23. srpna 2011

CESTA VEN

Žalm 77,20

Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
Bůh zaslíbil, že připraví cestu úniku
Z pokušení
cestu, která vede mořem,
cestu hlubokými vodami
Naříkal jsem si a můj duch byl přemožen
Cestu úniku?
Mořem?
Hluboké a ohromné vody?
Podíval jsem se do svého srdce
a pečlivě jej prohledal.
Hluboké vody mě obklopují;
plavu v moři zkoušek.
Odvrhl mne Pán?
Odňal ode mne svou přízeň?
Je jeho milost navždy pryč?
Zapomněl Bůh být vlídný?
Umlčel mne ve svém hněvu?
V moři zmatků?
Potom jsem se rozpomněl,
že On vedl svůj lid jako „stádo“
rukou Mojžíše
do obrovských vod.
Vody tě viděli ó Bože
a obávaly se tě.
Hlubiny... se rozbouřily;
Oni poslechli
a vody byly rozděleny.
Já budu také kráčet vírou
do velkých vod,
a když neuslyší tvůj krok za sebou,
přesto půjdu dál pamětliv
Jak On rozdělil vody
a …..učinil, že stály jako obrovská zeď.
Projdu jimi.

pondělí 22. srpna 2011

POSLECHNOUT BOŽÍ HLAS

Když chcete směr - když si myslíte, že jste připraveni udělat to, o co vás Pán požádá - tak se vás ptám: Jste připraveni na znepokojující slovo, na poslání plné strastí a odmítnutí, na život ve víře bez zaručených útěch kromě těch od Ducha svatého?

Přesně to se stalo proroku Izajášovi! Nabídl se: "Pošli mě, Pane," a Bůh ho poslal na těžkou a náročnou misi!

"(Bůh) odpověděl: „Jdi .... srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil." (Izajáš 6,9-10)

Toto slovo, které Izajáš slyšel, nebylo lichotivé. Naopak, stal se kvůli němu nenáviděným a nepopulárním. Bůh mu řekl: „Jdi, zatvrď ty, kdo nechtějí slyšet můj hlas! Zacpi jim oči a uši - dokonči zatvrzení jejich srdcí!"

Jestli chcete znát Boží hlas, musíte být ochotní slyšet všechno, co poví! Bůh nikdy neřekne: "Jdi!", dokud se nejprve nezeptá:"Kdo půjde?" Přijde se tě zeptat:"Jsi ochotný udělat, cokoliv ti řeknu a tak, jak budu chtít? Jsi ochotný obětovat svůj život?"

Když jsem se před lety modlil za další směr, Bůh mi jasně řekl: „Vrať se zpět do New Yorku." To bylo pro mě ten nejnepohodlnější příkaz! Byl jsem připraven jít do důchodu, plánoval jsem psát knihy a kázat na vybraných místech. Pomyslel jsem si:" Bože, už jsem tam strávil své nejlepší roky. Dej mi přestávku!"

Ano, přejeme si slyšet Boží hlas, ale chceme, aby byl pohodlný a příjemný. Nechceme, aby s námi otřásl. Ale proč by k nám Bůh měl mluvit o směru a poslání, když si nebude jistý, že ho poslechneme?

Abraham se naučil slyšet Boží hlas tak, že uposlechl toho, co slyšel - ve chvíli, kdy to uslyšel! Bůh mu nařídil obětovat svého syna Izáka (viz Genesis 22,2). Abraham se podle tohoto slova zachoval a jeho poslušnost se stala sladkou vůní, která se dotkla celého světa: "A ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Genesis 22,18)

pátek 19. srpna 2011

SLYŠET A ZNÁT JEHO HLAS

Petr varuje křesťany posledních dnů, že satan bude kolem nich dělat velký hluk, aby vzbudil strach. „Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“ (1. Petr 5:8)

Mou pointou je: Ozývá-li se satan během těchto posledních dnů více, není tedy pro Boží lid o to důležitější znát hlas Otce? Myslíte si, že by Hospodin mlčky přihlížel, jak satan řve na svět? Nikdy! Izaiáš řekl: „Hospodin bude burácet svým majestátním hlasem.“ (Izaiáš 30.30)

Od dob Adama a Evy, Bůh promlouvá k člověku. „Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha." (Genesis 3:8)Adam řekl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach.“ (Genesis 3:10)

Od knihy Genesis až po konec Nového zákona, Bůh dával poznat svůj hlas svému lidu. V knihách proroků čteme tento výraz znovu a znovu: „A Bůh řekl …“ Boží hlas byl známý a rozuměli mu.

Ježíš to potvrdil v Novém zákoně, když použil příklad Dobrého pastýře. „Ovce slyší jeho hlas … Ovce jej následují, neboť znají jeho hlas.“ (Jan 10:3-4)

Adam se skryl před Božím hlasem kvůli vině a studu za svůj hřích. To samé děla hodně Božích lidí i dnes – schovávají se a bojí se Božího hlasu!

Chceš-li slyšet Boží hlas, musíš být připraven na očistu svého srdce. „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“ (1. Jan 1:9)

čtvrtek 18. srpna 2011

JÁ JSEM TVŮJ BŮH

„Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.“ (Izaiáš 41:10)

Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův
Je tvůj Bůh
On tě vysvobozuje a posiluje
Tak jako vysvobozoval a posiloval tvé otce
Pomáhá ti,
Podpírá tě,
Udržuje při životě,
Neboj se: nebuď vystrašený.
Ti, kteří jej znají jako svého Boha
budou dělat pozoruhodné věci
a stanou se silnými.
On utiší tvé nepřátele a ty, kdo se ti mstí.
Učiní svou sílu dokonalou
ve tvé slabosti,
neboť jeho ruka je mocná,
aby pro tebe učinila mnohem víc
než jsi mohl žádat nebo jen pomyslet.
To k tobě mluví toto slovo:
„Jsem s tebou,
jsem tvůj Bůh,
budu ti pomocí.“

středa 17. srpna 2011

JDI DO ZÁSOBÁRNY!!

Jak vejít do Boží zásobárny a obdržet co potřebuješ:

1. Přistup směle k jeho trůnu a žádej především milost a slitování, což potřebuješ, abys prošel každým pokušením a každou zkouškou. Ďábel má na milion způsobů, jak tě přimět, abys cítil vinu, strach, odsouzení a zmatek a bude ti říkat: „Cítíš se tak, protože máš ve svém srdci špínu!“ Přestal jsem se však dívat na své srdce, protože to je vždycky černé. A přece je pro mého Otce bílé, je přikryto krví Beránka! Nezáleží na tom, jak se cítíš. Prostě si vyhledej v Božím Slově, co Ježíš udělal. On tě očistil!

2. Připomínej Bohu, že to byla jeho myšlenka, abys vešel. Nepřišel jsi k Pánu a neřekl: „Otče, chci všechno, co máš!“ On tě vyzval slovy: „Vše, co mám, je tvé. Pojď a ber!“

3. Vezmi Boha za slovo! Bible říká, že všechno, co pro nás má, získáme vírou. Musíš pouze říci ve víře: „Pane Ježíši, naplň mne svým pokojem, protože jsi řekl, že mi patří! Nárokuji si odpočinutí pro svou duši.“ Nemůžeš to nalézt v sobě. Nemůžeš zpívat či chválit, když jsi sklíčený. To přichází, až když jsi utvrzený ve zjevení Boží lásky k tobě. Nepřichází to v pocitech, nýbrž ve Slovu, které on říká: „V mém domě je dostatek chleba nazbyt!“

4. Postav se na Boží Slovo a rozdrť na prach veškerý svůj strach, vinu a odsouzení! Všechno to odmítej – to není od Boha! Můžeš říci: „Ať si přijde ďábel se svými lžemi. Můj Otec už o všem ví a odpustil mi a očistil mne. Není pro mne žádné odsouzení, už na mně neleží žádná vina. Jsem osvobozen!“

Milovaný, věřím, že pokud právě teď požádáš Ducha svatého o pomoc, aby tě ovládla tato pravda – abys v ní byl zakořeněn a utvrzen – nadcházející dny budou ty nejvelkolepější, jaké jsi kdy měl. Můžeš říci: „Pane Ježíši, vím, že udělám chyby, ale nic mnou neotřese, protože ty máš všechno, co potřebuji, abych dosáhl vítězství a žil vítězný život.“

Vejdi do jeho zásobárny a nárokuj si všechno, co je tvé, od svého milujícího Otce!

úterý 16. srpna 2011

PŘESTAŇ ŽÍT JAKO ŽEBRÁK

Omrzel tě život žebráka, když je ti poskytnuto vše, co potřebuješ? Možná se soustřeďuješ na nesprávné věci. Máš sklon prodlévat ve svých slabostech, pokušeních a dávných selháních? Když se podíváš do svého srdce, co tě zbavuje odvahy? Dovoluješ, aby tam pronikalo obviňování?

Milovaný, máš upírat svůj zrak na Ježíše, Původce a Dokonavatele tvé víry! Když přichází satan a ukazuje na některou ze slabostí tvého srdce, je na místě, abys odpověděl: „Můj Bůh o tom všem již ví a stále mne miluje! Dává mi vše, co potřebuji, abych dosáhl vítězství a udržel si ho.“

„Ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko“ (1.Jan 3:20). On o tobě ví všecko – a stále tě natolik miluje tak, že říká: „Přicházej a ber si vše, co potřebuješ. Zásobárna je otevřená!“

Dveře do jeho zásobárny jsou otevřené dokořán a jeho bohatství je tam nadbytek. Bůh na tebe naléhá: „Přistup tedy směle k trůnu milosti, abys došel milosrdenství a nalezl milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Kolik roků jsi nebyl uvnitř? Máš Otce, který pro tebe zanechal obrovský poklad, aby tě zaopatřil, a přece to necháváš ležet ladem.

Podobenství o marnotratném synu nám ukazuje, že marnotratník vešel a těšil se z otcova bohatství. Mohl žít svůj pozemský život v hojném odpuštění, radosti, pokoji a odpočinutí, a když jej smrt přenesla do jeho věčného dědictví, plně se radoval z toho, co poznal už na zemi.

Ve skutečnosti jeho starší bratr spáchal větší hřích – ten, který zůstal doma, chodil v poslušnosti a nikdy svého otce nezklamal. Ano, je hříchem plýtvat bohatstvím našeho Otce na smyslům lahodící život a nekontrolovat svého ducha, ale mnohem větším hříchem je zavrhnout obrovskou Boží lásku – nevyžadovat hojné zdroje, které nám poskytl za tak velkou cenu.

Marnotratný syn nebyl potrestán, pokárán, ani mu jeho hřích nebyl připomínán, protože Bůh nedovolí hříchu, aby se obnovoval! Syn činil opravdové pokání a měl zbožný zármutek a to byla chvíle, aby se přesunul k hodovnímu stolu – k hostině. Otec řekl staršímu synovi: „Byl ztracen, ale nyní je opět v domě. Je mu odpuštěno a to je čas k radosti a veselí!“

pondělí 15. srpna 2011

HODOVÁNÍ

Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí“ (Píseň písní 2:4). V podobenství o marnotraném synovi nebyla otcova radost úplná, dokud neseděl v hodovní síni se svým synem. Ujistil chlapce, že mu odpustil a že jeho hřích je smazán. Seděli spolu u stolu – a hodovali!

Kdyby ses podíval v tu chvíli do okna, uviděl bys mladého muže, který vešel do pravého zjevení Boží lásky: Tančil! Byla tam hudba a on se smál a byl šťastný. Jeho otec se nad ním radoval a usmíval se na něho! (Lukáš 15:25)

Nepociťoval žádný strach. Neposlouchal staré lži nepřítele: „Půjdeš zpět do prasečího chlívku! Nezasloužíš si takovou lásku…“ Ne, přijal otcovo odpuštění a poslechl jeho slovo, aby přišel a vzal si vše, co potřebuje.

Slyšel svého otce, jak šeptá jemu a jeho staršímu bratrovi: „Všechno, co mám je tvé. Nemusíš znovu hladovět. Nemusíš být opuštěný, žebrák, oddělený od mé zásobárny“ (Lukáš 15:31).

Milovaní, toto je plnost Boží lásky, plné srdce lásky! I v našich nejtemnějších obdobích nás Bůh nejen objímá a přivádí zpět, ale též říká: „Přiveďte vykrmené tele a jezme a veselme se! V mé hodovní síni je spousta jídla pro mého milovaného!“ (viz Lukáš 15:22-24).

Dnes máme dokonce lepší zaslíbení: „Poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží. Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme“ (Efezským 3:19-20).

Toto je Boží zaslíbení lásky, které nám dává: „Nabízím ti mimořádnou a přehojnou plnost – zaopatření do každé krize, radost pro celý tvůj život. Kéž bys vešel do mé zásobárny a domáhal se toho!“

pátek 12. srpna 2011

BOŽÍ ZAOPATŘENÍ A JEHO BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA

Podobenství o marnotratném synu je o dvou synech – jednom, který se dostal až na úplný konec svých vlastních zdrojů a druhém, který si nárokoval otcovy zdroje. Podobenství je taktéž o otcově bezpodmínečné lásce a zaopatření v jeho domě.

Mladší syn šel za svým otcem a řekl, „Dej mi díl majetku, který mi patří.“ (Lk 15,12) Část, kterou přijal a potom promrhal, reprezentuje jeho vlastní zájmy: jeho talenty, schopnosti a všechny věci, které užíval, aby čelil životu a jeho problémům. Řekl, „Mám inteligenci, důvtip a dobré zázemí. Mohu odejít z domu a dělat si to po svém!“

Postoj mladšího syna popisuje mnoho křesťanů dnešní doby. Když se děje něco těžkého, jak rychle se dostaneme na dno vlastních zdrojů! Jak rychle vyčerpáme to, co máme sami ze sebe! Můžeme v sobě najít sílu pro řešení některých problémů, ale přicházejí někdy časy, kdy je naše duše vyhladovělá!

Docházíš na konec svých zdrojů a nevíš, kterou cestou se brát. Tvoji přátelé ti nemohou pomoci. Jsi ponechán prázdný, zraněný, s ničím uvnitř, z čeho bys mohl čerpat. Jsi vyčerpaný – všechny tvé boje jsou bez šance! Jediné, co ti zůstalo je strach, deprese, prázdnota, beznaděj.

Stále ještě se potloukáš kolem ďáblova prasečího chlívku, utápíš se v prázdnotě, hladovíš k smrti? Právě tohle se přihodilo marnotratnému synovi. Už nezůstalo vůbec nic, z čeho by mohl brát sílu! Vyčerpal všechny své vlastní zdroje a uvědomil si, kam ho jeho spoléhání se na sebe sama dovedlo. Ale co to bylo, co ho přivedlo k sobě? Bylo to, když si vzpomněl na všechno to hojné zaopatření v domě svého otce! Řekl, „Hladovím tady. Ale v domě mého otce je dostatek chleba!“ Pak se tedy rozhodl vrátit zpět a přivlastnit si otcovo štědré zaopatření!

V tomto podobenství není jediné slovo, které by naznačovalo, že marnotratný syn se vrátil z lásky ke svému otci. Pravda, činil pokání, padl na kolena a volal, „Otce, jemi líto! Zhřešil jsem proti tobě a proti Bohu. Nejsem hoden vejít do tvého domu,“ ale on nikdy neřekl, „Otče, přicházím zpět, protože tě miluji!“

To, co je zde odhaleno, je skutečnost, že láska Boží k nám je bez nějakých postranních háčků; není závislá na naší lásce k Němu. Pravdou je, že On nás miloval dokonce když jsme byli od Něj ve svých srdcích daleko. To je bezpodmínečná láska!

středa 10. srpna 2011

UVĚŘIT V BOŽÍ LÁSKU

Duch Svatý mě vedl, abych se modlil za to, jak více a lépe pochopit Boží lásku. Poté, co jsem si přečetl 1.list Janův 4:16, zjistil jsem, jak velmi málo vím o tom, jak žít a kráčet v Boží lásce. „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“

Myslím si, že většina křesťanů zná Boží lásku pouze teologicky. Naučili se pár veršů o lásce a slyšeli o ní kázat, přesto jejich chápaní Boží lásky je omezeno asi tak na úryvek z písně dětského sboru: „Ježíš mě miluje, to já vím, protože Bible mi to říká.“

Věříme, že Bůh miluje nás, svět i ztracené, ale je to abstraktní víra! Není mnoho křesťanů, kteří to říkají s autoritou: „Ano, já vím, že mě Ježíš miluje, protože jsem si vědom, co Jeho láska představuje. Je to základ mého každodenního kráčení s Bohem.“

Bohužel každodenní životy mnoha křesťanů svědčí o tom, že nejsou naplněny vírou v Boží lásku - žijí pod mrakem viny, strachu a odsouzení. Bůh tě nespasil, abys žil v zavržení. Ježíš řekl:„Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.“ (Jan 5:24).

„A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, ti, kteří nežijí podle těla, ale podle Ducha.“ (Římanům 8:1). Veškeré viny a odsouzení pochází zcela jednoznačně od ďábla. Jedním z významů slova odsouzení je hněv. Což nám říká, že nepodléháme Jeho soudu a že v Soudný den budeme uchráněni před jeho hněvem. Ale odsouzení také znamená „pocit toho, že nikdy nedospějeme do určité dokonalosti“. Písmo nás učí, že věřící člověk by nikdy neměl mít pocit srovnávat se s někým.

„Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.“ (Efeským 3:17-19)

Význam slov „zakořeněni a ukotveni“ vyjadřuje - „postavit pod sebou hluboký a stabilní základ poznání a porozumění Boží lásky vůči nám samotným.“ Jinými slovy, poznání Boží lásky vůči nám samotným, je základní pravdou, na které mohou stavět i všechny další pravdy!
Bůh vás miluje!

úterý 9. srpna 2011

OBLEČ MĚ, JEŽÍŠI

„Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům.“ (Efezským 6:11).

Drahý Ježíši,

Řekl jsi mi, abych odolal ďáblu, a že ode mě uteče,
ale já neumím odolávat.
Ty máš veškerou sílu a moc odolávat, které kdy budu potřebovat,
tak mi dej sílu odolat.
Řekl jsi mi, že mohu pohnout svými horami,
kdybych měl víru velkou jen jako hořčičné semínko.
Přesto se má hora nehne
i když má víra v tebe je obrovská.
Když si představím, že
Ty jsi stvořil nebe i zemi;
Prosím, pohni mou horou.
Řekl jsi: „Utíkej před každou podobou zla!“
Tak jsem běžel, co jsem mohl,
Ale hřích mě předběhl,
Právě když jsem se snažil nejvíc.
Ty máš moc,
Nad veškerou sílou nepřítele.
Svými zázraky, znameními a divy.
Vysvoboď mě z pasti Satanovi.
Nemám ani sílu, abych na sebe vzal celou svou zbroj,
obleč mě jako můj zbrojnoš.
Udělej pro mě to, o čem vím, že pro sebe udělat nedokážu.

pondělí 8. srpna 2011

JOSEF ODPOVĚDĚL NA VOLÁNÍ DUCHA

Boží Duch vždy volá lidstvo k sobě – ke svatosti, čistotě srdce, oddělenému životu – a v každé generaci najdeme někoho, kdo na toto volání odpovídá. Josef odpověděl na Boží volání, když byl ještě mladý; jeho deset starších bratrů obdrželo totéž volání, aby se zřekli sami sebe a chodili ve spravedlnosti, jenže oni si vybrali, že zůstanou ve světě.

Nejméně při dvou příležitostech obdrželi Jákobovi synové velmi jasné volání Ducha. Poprvé, když Jákob vybudoval oltář Bohu Izraele (Genesis 33:18-20). Jákob zavolal své syny k oltáři, aby s ním uctívali, aby poklekli před Hospodinem a následovali ho, avšak Josefovi bratři se místo toho obrátili k pomstychtivosti a prolití krve.

Podruhé to bylo v Bételu, když Bůh jasně zavolal na těch deset. Jákob věděl, že jeho synové jsou svázáni modloslužbou a odmítají Boží volání k čistotě a spravedlnosti, a proto je varoval: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty! Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bételu. Tam postavím oltář Bohu“ (Genesis 35:2-3).

To je jedno z nejjasnějších volání v celém Božím Slově! Fráze „převlečte si šaty“ znamená v hebrejštině morální a duchovní očistu mysli a srdce. Navenek se Jákobovi synové podřídili: „Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice“ (verš 4). Jejich pokání však bylo pouze vnější – neměli upřímné srdce. Vrátili se zpět ke své vzpouře, nenávisti, závisti a sváru!

Josef se od svých bratří lišil: jeho pokání vycházelo ze srdce. Odpověděl na volání Ducha a byl zcela připraven následovat Hospodina. Uprostřed zlého a zkaženého okolí si Josef zachoval čisté ruce i srdce.

Josef byl poslán na pole, aby pomohl svým bratrům s péčí o rodinná stáda. Avšak brzy pocítil zármutek, protože jeho bratři mluvili a žili jako pohani! Jeho čisté srdce bylo zdrceno bezbožností ve vlastní rodině.

„A Josef na ně chodil svému otci žalovat“ (37:2), Josef se svěřoval svému otci: „Nevěřil bys, jak žijí, otče. Mluví proti tvému Bohu. Zarmucují ho!“

Lidé podobní Josefovi se rmoutí nad hříchem! Opouštějí všechny modly a žijí s láskou k Ježíši, jejich srdce prahne po jeho svatosti! Vidí hřích kolem sebe, avšak nejvíce ze všeho se trápí nad hříchem v církvi. Volají z hlouby své duše: „Otče, podívej, co se děje mezi tvými dětmi!“ Jestliže jsi součástí společnosti posledních dnů, nemůžeš přehlížet hřích. Spíše by mělo v tobě vyvstat něco, co by říkalo: „Bože, nemohu snést, co dělají tvému jménu!“ Začni se modlit – ne proti lidem, nýbrž proti vlivu démonských sil, které pronikají do církve Ježíše Krista!

čtvrtek 4. srpna 2011

KAŽDÉ SLOVO A ZASLÍBENÍ BYLY NAPLNĚNY

Josef se ocital v jedné ze svých nejtěžších chvil – osamocený, sklíčený, blízek tomu vzdát se svých snů, pochybující o svém postavení v Bohu. Náhle přišlo volání od jednoho z královských strážšůc: „Josefe! Umyj se – faraon dal pro tebe zavolat!“

Věřím, že v tu chvíli Duch Boží přišel mocně na Josefa a jeho srdce poskočilo vzrušením. Byl blízek porozumět tomu, proč se to všechno událo!
Jak se tak Josef holil a upravoval účes, možná přemýšlel, „To je začátek toho, co mi Bůh zaslíbil. Nyní vím, že jsem to skutečně slyšel od Něj! Ďábel to neměl pod kontrolou a můj život nebyl promarňován. Bůh vše řídil po celou dobu!

Za krátkou chvíli stál Josef před Faraonem a poslouchal jeho sen. Vyložil sen o přicházejícím hladomoru a řekl Faraonovi, že musí naschromáždit a udělat zásoby obilí pro celé národy:“Někdo musí spravovat skladiště. Musíš najít muže plného moudrosti, který by na to vše dohlížel.“ (viz Genesis 41)
Faraon se podíval kolem a potom se obrátil k Josefovi: „Ty! Josef! Ustanovuji tě druhým vládcem. Jenom já sám mám víc moci v zemi než ty. Ty budeš na vše dozírat!“

Jak rychle se věci obrátily! Přišel den, kdy stál Josef před svými bratry a byl schopen říci: „Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí.“ (Genesis 50:20)

„Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To On mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí.“ (45:7-8)

Drazí svatí, velmi brzy budete moci rozumět svým současným ohnivým zkouškám. Bůh hodlá naplnit zaslábení, která vám dal a náhle to vše bude dávat smysl. Uvidíte, že On vás nikdy neopustil. On tě musel touto cestou provést, protože tě zkoušel, připravoval, učil tě doufat ve všem v Něho. On naplánoval čas naplnění a ten čas je před tebou!

středa 3. srpna 2011

JOSEF A BOŽÍ PŘÍZEŇ

Upřednostňuje náš nebeský Otec některé ze svých dětí? Je v Bibli napsáno, že Bůh nikomu nestraní? Jedná-li se o spásu a o jeho úžasná zaslíbení, Bůh přistupuje ke každému stejně, avšak taktéž zahrnuje svou zvláštní přízní ty, kteří ho následují celým srdcem a svůj život mu plně vydávají.

Job řekl: „Z lásky jsi mě obdaroval životem.“ (Job 10:12) David vyznal: „Ty přece, Hospodine, žehnáš spravedlivému, svou přízní jej obklopuješ jako pancířem.“ (Žalmy 5:13)

Ty, kteří mu odevzdají celé srdce, obléká náš nebeský otec do speciálního oděvu: „V Hospodinu se šťastně raduji, má duše mého Boha velebí, neboť mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti mě zahalil.“ (Izaiáš 61:10)

Josef odpověděl na volání Ducha, vydal všechno, a jako projev přízně dostal od svého otce výjimečné roucho. Nýbrž tato přízeň otce měla svou cenu! Stála Josefa vztahy a přinesla mu odmítnutí, nepochopení a výsměch: „Všichni jeho bratři … jej nenáviděli.“ (Genesis 37:4)

Proč na Josefa jeho bratři zaútočili? Klíč je v 11. verši: „Bratři na něj žárlili.“ Když uviděli jeho roucho, věděli, že je znakem přízně a spravedlnosti. Nenáviděli to, protože to pro ně bylo připomínkou volání Ducha, jejž oni odmítli! Josef byl výčitka vůči jejich polovičatému životnímu stylu!

Víte, Josefovy bratři posedávali a oddávali se malichernému pomlouvání. Jejich hovor se točil kolem nich samotných a jejich srdce ovládli pozemky, majetek a budoucnost, ale Josef byl někde jinde. On mluvil o Božích věcech a o nadpřirozeném jednání. Bůh mu dal sny a to bylo v té době synonymum výrazu slyšet Boží hlas.

Vlažní věřící kolem vás budou chtít mluvit o svých autech, domech a zaměstnáních, jenomže vy byste se raději bavili o věčných věcech a o tom, co vám Bůh říká. Brzy ve vás budou vidět výčitku vůči jejich polovičatosti. Budou na vás žárlit, protože představujete volání Božího Ducha, jejž oni odmítli!

Ano, Josef byl z jiného těsta, což vyvolalo nenávist a žárlivost jeho bratrů. A, milovaní, to samé se stane i vám, jste-li vydáni Ježíši!

úterý 2. srpna 2011

JOSEFŮV SPOLEK

Takhle vypadá Josefův spolek - členové, který věří v soudný den a jsou plně odevzdáni svému Pánovi. Rozmlouvají s Bohem každý den a jsou vedeni Duchem v každém okamžiku svého života. Právě teď procházejí velkými zkouškami, aby mohli vstoupit do míst zjevení, moudrosti a plodnosti. Bůh je v nich pracuje, dává jim poznat svou pravdu a poznání, a velmi brzy si je použije stejně jako si povolal Josefa!

Velká většina dnešních církví zažívá šířící se duchovní hlad: povrchní kázání, mdlé posluchače, „živé“ uctívání, za kterými nestojí správný postoj života.
Bůh se vždy postaral s dostatečným předstihem o každý duchovní hladomor ve své církvi. V každé době a generaci připravoval s předstihem cestu ven pro svůj lid!

Sedmdesát pět členů Jakubovi rodiny by zemřelo během období celosvětového hladomoru (čímž by byl porušen příslib lidem Izraele), pokud by to Bůh nebyl naplánoval dopředu. Ve skutečnosti, asi dvacet let před tím než krize uhodila, Bůh dal do pohybu plán na záchranu svého lidu před zkázou.

Bůh poslal Josefa do Egypta napřed! Dvacet let Bůh na tomto muži pracoval - nejprve ho oddělil, zkoušel ho a připravoval pro místo v úřadu, protože Josef se měl stát zachráncem Božího vyvoleného lidu. Udržoval Josefa z výsluní, aby byl připraven pro nadcházející den chaosu a smrti!

Milovaní, stejně tak jako Bůh oddělil Josefa, i dnes stále existuje Josefův spolek, který je ukryt před zraky ostatních. Jsou to ti, kteří se nacházejí v peci soužení, ve vězení zkoušek, na bitevním poli trápení a pokušení. Umírají tomuto světu, neočekávají žádnou slávu, čest, peníze nebo potěšení. A stále víc a víc hladovějí po tom, aby dosáhli intimnějšího vztahu s Kristem, poznali jeho srdce a hlas.

Možná nerozumíte všem záhadným prožitkům, zkouškám a potížím ve vašem životě. Ale pokud je vaše srdce zcela nastaveno pro následování Krista, můžete si být jisti, že Bůh má pro to všechno důvod: Chce i vás přivést do svého Josefova spolku!

pondělí 1. srpna 2011

BŮH ČINÍ NĚCO NOVÉHO

Jak často slýcháme křesťany říkat: „Bůh ve své církvi činí něco nového?“ Ta „nová věc,“ o které se zmiňují, se může nazývat probuzení, vylití, navštívení nebo Boží hnutí.

Ale velice často tato „nová věc“ rychle zanikne. A jak se jednou ztratí, nelze ji znovu nalézt. Tím se ověřuje, že to vůbec není Boží hnutí. Po pravdě řečeno, křesťanští sociologové šli po stopách mnoha z těchto takzvaných navštívení a zjistili, že průměrná délka těchto událostí je kolem pěti let.

Osobně věřím, že Bůh dnes ve své církvi dělá novou věc. Ale toto velké dílo Ducha se nemůže nacházet jen v jedné lokalitě. Děje se po celém světě.

Bůh ve své církvi nezačne novou věc, dokud neodstraní starou. Tento biblický princip se v historii církve potvrzuje po mnoho staletí, nacházíme jej v obou Zákonech a určuje každé pravé Boží hnutí. Jak Ježíš říká, nebude lít nové víno do starých vinných měchů. (viz Marek 2:22).

Tento princip – zbavit se starého a pozvednout něco nového, se poprvé představil ve Starém Zákoně v Šílo. Během času Soudců ustanovil Bůh v tomto městě svaté dílo (viz Soudců 18:31). Šílo bylo místem, kde stála Hospodinova svatyně, bylo centrem veškeré náboženské aktivity v Izraeli. Samotné jméno Šílo znamená „to, které je Hospodinovo.“ To samo o sobě říká, že jde o věci, které reprezentují Boha a zjevují jeho přirozenost a charakter. Šílo bylo místem, kde Bůh mluvil ke svému lidu. Bylo také místem, kde Samuel uslyšel Boží hlas a kde mu Bůh zjevil svou vůli pro něj (viz 1.Samuel 1).

Nakonec Bůh přestal v Šílo mluvit, protože kněží se stali línými, chtivými a ve městě zavládla korupce. Bůh řekl Samuelovi v podstatě toto: „Šílo se tak poskvrnilo, že již nepředstavuje, kdo já jsem. Tento dům již není můj. Skončil jsem s ním.“ Tak Bůh vzdálil svou přítomnost ze svatyně. A nad dveře napsal „Ichabod,“ což znamená: „Odešla sláva Hospodinova.“

Hospodin zcela odstranil to staré, ale opět pozvedá novou věc. Poté se stává chrám v Jeruzalémě známý jako „dům Hospodinův.“ A po určitou dobu mluvil Bůh ke svému lidu tam.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5:17).