ČEKÁNÍ NA NĚHO

Prorok Samuel dal králi Saulovi příkaz: „Jdi do Gilgalu a čekej…Přijdu a dostaneš příkazy“ (viz 1. Samuel 10:8). Jedinou Saulovou povinností bylo čekat! Bůh chtěl slyšet, jak Saul říká: „Bůh své slovo dodrží; ani jednou nevyšlo ze Samuelových rtů prázdné slovo. Bůh řekl, že mám čekat na příkazy, a já budu čekat.“

Ale pýcha usuzuje: „Bůh to tak určitě nemyslel. Asi jsem se přeslechl.“ Místo toho, abychom stáli na Božím slově, začínáme se pokoušet domýšlet si věci podle sebe. V pozdních hodinách ležíme v posteli a říkáme: „Pane, takhle si myslím, že by se to mohlo udělat.“ Je hříšné udělat něco velmi logického a rozumného, když to není Božím jasným příkazem. Jestli chceš Bohu něco dokázat, dokaž mu, že na něho budeš trpělivě čekat.

„Samuel mu ale řekl: Cos to udělal? Saul odpověděl: Když jsem viděl, že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš a že se Filištíni shromažďují v Michmasu, řekl jsem si: Filištíni mě teď v Gilgalu přepadnou, a já jsem si ještě nenaklonil Hospodina. Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám. Zachoval ses jako hlupák! zvolal Samuel…Teď ale tvé království neobstojí. Hospodin si už našel muže podle svého srdce. Jeho určil za vůdce svého lidu, protože ty jsi nesplnil, co ti Hospodin přikázal“ (1. Samuel 13:11-14, B21).

Saul čekal sedm dní – ale to čekání nebylo svaté. Byl netrpělivý, rozhněvaný, ustrašený a podrážděný. Musíme čekat s vírou a věřit, že Bůh o nás pečuje a že nás miluje a že ve svůj čas přijde. Ta otázka čekání je natolik důležitá, že vám musím ukázat nějaké biblické texty, které o ní mluví.

„V onen den se bude říkat: Hle, to je náš Bůh, na něj jsme čekali a on nás zachránil. To je Hospodin, na něj jsme čekali. Budeme jásat a radovat se, že nás spasil“ (Izajáš 25:9).

„Od věků se nic takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká“ (Izajáš 64:4).