PEVNÁ VÍRA by Gary Wilkerson
„Zapomněl jsem udělat něco, o co mě Pán požádal? Nechci, aby v mém životě cokoli bránilo tomu, co chce Bůh udělat.“
Pán lidi vždy přivádí k tomuto bodu. Proč? Protože předtím, než může uskutečnit ty nejlepší věci, musí v nás udělat něco hlubokého. Chce nám dát své vítězství, ale chce také naši naprostou oddanost.
Prvních šest kapitol knihy Jozue popisuje nádherné věci, které Hospodin ve svém lidu učinil během několika let. Izrael byl právě osvobozen ze 400 let dlouhého otroctví. Skončilo 40 let putování pouští. A po tom všem jim Bůh požehnal. Teď stáli na hranicích Kanaánu, zemi oplývající mlékem a medem, jak jim Hospodin zaslíbil již před lety. Překročili tedy hranice – a co se stalo? Jozue se okamžitě obrátil na mladou generaci mužů a oddělil je pro Boha. Písmo používá slovo „obřezat“ k popisu jejich přípravy, ale hlubší význam je: „Připravili se.“
Proč to Jozue udělal? Když překročili hranice země, ocitli se tváří v tvář mohutným, neprolomitelným hradbám Jericha. Zvládnout tohoto nepřítele by bylo pro Izraelce nemožné. Hospodin jim však říkal: „V posledních letech jsem vám žehnal. Zakoušeli jste mé neuvěřitelné bohatství. Ale vaše práce ještě není hotova.“
Jak se Izraelci na tuto bitvu připravovali? Nenaostřili si meče, nenaleštili si brnění. Místo toho se příprava odehrála v jejich srdci. Bůh jim nařídil obcházet město za zpěvu písní, modlení a čekání na Něho. Nakonec měli pozvednout polnice a jednou zatroubit. Během okamžiku se ty silné hradby začaly hroutit!
Jozua se svými muži pak vykonali mocné činy, porazili své nepřátele, získali velké území a zakusili vítězství jako nikdy předtím. Jozue vlastně udělal něco, co neudělal ani Mojžíš – porazil třicet jedna králů. To byl desetinásobek počtu králů, které přemohl Mojžíš. Věřím, že toto je obrázek toho, co chce Pán udělat v našich životech. Chce přinést desetinásobný růst a vylít úžasným způsobem svého Svatého Ducha. A chce, abychom uvěřili, že toto všechno chce učinit. Zkrátka chce, abychom měli pevnou, neochvějnou víru.
Pán lidi vždy přivádí k tomuto bodu. Proč? Protože předtím, než může uskutečnit ty nejlepší věci, musí v nás udělat něco hlubokého. Chce nám dát své vítězství, ale chce také naši naprostou oddanost.
Prvních šest kapitol knihy Jozue popisuje nádherné věci, které Hospodin ve svém lidu učinil během několika let. Izrael byl právě osvobozen ze 400 let dlouhého otroctví. Skončilo 40 let putování pouští. A po tom všem jim Bůh požehnal. Teď stáli na hranicích Kanaánu, zemi oplývající mlékem a medem, jak jim Hospodin zaslíbil již před lety. Překročili tedy hranice – a co se stalo? Jozue se okamžitě obrátil na mladou generaci mužů a oddělil je pro Boha. Písmo používá slovo „obřezat“ k popisu jejich přípravy, ale hlubší význam je: „Připravili se.“
Proč to Jozue udělal? Když překročili hranice země, ocitli se tváří v tvář mohutným, neprolomitelným hradbám Jericha. Zvládnout tohoto nepřítele by bylo pro Izraelce nemožné. Hospodin jim však říkal: „V posledních letech jsem vám žehnal. Zakoušeli jste mé neuvěřitelné bohatství. Ale vaše práce ještě není hotova.“
Jak se Izraelci na tuto bitvu připravovali? Nenaostřili si meče, nenaleštili si brnění. Místo toho se příprava odehrála v jejich srdci. Bůh jim nařídil obcházet město za zpěvu písní, modlení a čekání na Něho. Nakonec měli pozvednout polnice a jednou zatroubit. Během okamžiku se ty silné hradby začaly hroutit!
Jozua se svými muži pak vykonali mocné činy, porazili své nepřátele, získali velké území a zakusili vítězství jako nikdy předtím. Jozue vlastně udělal něco, co neudělal ani Mojžíš – porazil třicet jedna králů. To byl desetinásobek počtu králů, které přemohl Mojžíš. Věřím, že toto je obrázek toho, co chce Pán udělat v našich životech. Chce přinést desetinásobný růst a vylít úžasným způsobem svého Svatého Ducha. A chce, abychom uvěřili, že toto všechno chce učinit. Zkrátka chce, abychom měli pevnou, neochvějnou víru.