VYPOŘÁDAT SE S POCHYBNOSTMI
Jestliže se nebudeš vypořádávat se svými pochybnostmi, bude na tobě spočívat duch reptání a stěžování si. Budeš tak žít a tak i zemřeš. Své pochybnosti nemůžeš jednoduše potlačit, musejí být vykořeněny.
Podívej se na Izrael jen tři dny po vysvobození z Egypta. Předtím zpívali, hráli na tamburíny a dosvědčovali moc a sílu mocného Boha, chlubili se jeho vedením a ochranou. Potom přišli do Mary, což znamená „hořké vody.“ To pro ně bylo zkouškou.
Bůh neustále připouští krizové situace, dokud nás něčemu nenaučí. Jestliže se z toho odmítáme poučit, přijde doba, kdy nás ponechá v naší hořkosti a v našem reptání. „Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu. ...Tehdy lid reptal proti Mojžíšovi. ‚Co máme pít?‘ říkali“ (Exodus 15:22,24, B21).
V neděli se Izraelité měli báječně – zpívali, tančili a chválili. Potom přišla středa a byli v těžkostech. Další krize – a hroutili se!
Jak mohl lid tak rychle ztratit své sebevědomí? To proto, že nikdy žádné neměl. Nikdy si nevybudovali pod sebou základy. A tak ve zkoušce selhali. Z předchozí krize se nenaučili vůbec nic a opět propásli příležitost vyzařovat velkolepost svého Boha.
Od toho dne se Izrael nedokázal od Boha nic naučit. Dokonce začali považovat jeho dobrotu za samozřejmost. Neměli co jíst, a tak jim seslal z nebe manu. Zasypal je křepelkami, že se navrstvily za táborem do výšky 1 metru. Ale nebylo slyšet ani slovo díkůvzdání! Místo toho se lid stal hamižným a nadělal si zásoby ze všeho, co od Boha dostal. Izrael se zatvrdil!
Ale jaká je to škoda jít z krize do krize a vůbec se z toho nepoučit. To s sebou přináší prokletí, že na vás spočine duch reptání.
Podívej se na Izrael jen tři dny po vysvobození z Egypta. Předtím zpívali, hráli na tamburíny a dosvědčovali moc a sílu mocného Boha, chlubili se jeho vedením a ochranou. Potom přišli do Mary, což znamená „hořké vody.“ To pro ně bylo zkouškou.
Bůh neustále připouští krizové situace, dokud nás něčemu nenaučí. Jestliže se z toho odmítáme poučit, přijde doba, kdy nás ponechá v naší hořkosti a v našem reptání. „Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu. ...Tehdy lid reptal proti Mojžíšovi. ‚Co máme pít?‘ říkali“ (Exodus 15:22,24, B21).
V neděli se Izraelité měli báječně – zpívali, tančili a chválili. Potom přišla středa a byli v těžkostech. Další krize – a hroutili se!
Jak mohl lid tak rychle ztratit své sebevědomí? To proto, že nikdy žádné neměl. Nikdy si nevybudovali pod sebou základy. A tak ve zkoušce selhali. Z předchozí krize se nenaučili vůbec nic a opět propásli příležitost vyzařovat velkolepost svého Boha.
Od toho dne se Izrael nedokázal od Boha nic naučit. Dokonce začali považovat jeho dobrotu za samozřejmost. Neměli co jíst, a tak jim seslal z nebe manu. Zasypal je křepelkami, že se navrstvily za táborem do výšky 1 metru. Ale nebylo slyšet ani slovo díkůvzdání! Místo toho se lid stal hamižným a nadělal si zásoby ze všeho, co od Boha dostal. Izrael se zatvrdil!
Ale jaká je to škoda jít z krize do krize a vůbec se z toho nepoučit. To s sebou přináší prokletí, že na vás spočine duch reptání.