NEHROZIL
S Kristovým utrpením je spojená úžasná pravda: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním; když trpěl, nehrozil“ (1 Petr 2:23).
Jaké je to fantastické prohlášení: „Když trpěl, nehrozil.“ Ani jednou se nebránil těm, kdo ho týrali. Ani jednoho z nich nepotrestal, ani nikomu neoplácel.
Jak se to nepodobá nám! Hrozíme, když se utrpení stávají nesnesitelnými; obhajujeme se; neustále hájíme svá práva a svou pověst. A nejhorší ze všeho je, že hrozíme Bohu. To je velmi ošemetná věc a většina z nás si na ni nedává pozor. Když nejsou naše modlitby vyslyšeny – když do našich životů vtrhnou potíže a pohromy – když se zdá, že nás Pán nechává na holičkách a že jsme ponecháni opuštění a v bolestech – odvracíme se od Boha. Polevujeme v modlitbách a ve čtení Bible. Stále Boha milujeme, ale naše horlivost se vytrácí. Začínáme to flákat a naše víra se stává nevýraznou a nečinnou. Všechny tyto reakce jsou hrozbami vůči Hospodinu.
Pokaždé, když polevujeme v hledání Pána celým svým srdcem, hrozíme mu. Je to sotva patrný způsob, jak říci: „Pane, udělal jsem, co jsem mohl, a ty jsi mě nechal ve štychu.“
Hospodin má nekonečnou trpělivost s těmi z nás, kdo jsou zraněni. S láskou čeká, dokud se neobrátíme k jeho laskavé péči. Ale může se nám stát způsobem života, že hrozíme vůči Boží věrnosti, když se odmítáme probudit a obnovit svou víru a naději v něho. Někteří jsou natolik zklamaní, že podléhají svým chtíčům a vášním. Oddávají se svým touhám, protože se jejich boj zdá být beznadějný. Je to jejich způsob, jak říci: „Jakou to má cenu? Volám k Bohu, aby mi pomohl, aby mne zachránil, ale pomoc nepřichází. Stále se s tím potýkám, po všech svých slzách a modlitbách.“
A konečně dojde na toto: „Mám právo to udělat – protože jsem tak silně zraněn.“ To je hrozba Bohu, cesta, kdy k němu ani nejdeme, aby vyslyšel naši modlitbu.
Milovaní, existuje naděje! Hospodin zástupů je s námi! On samotný je naším vlastníkem. Nenechá své děti uklouznout či padnout. Drží nás ve své ruce.
Dělejme to samé, co dělal Kristus. „Vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě“ (1 Petr 2:23). Vložte svůj život zcela do jeho rukou. Přestaňte se svými zápasy a s pokusy dosáhnout něčeho svou vlastní silou a vložte své tělo i svou duši do rukou Hospodina zástupů!
Jaké je to fantastické prohlášení: „Když trpěl, nehrozil.“ Ani jednou se nebránil těm, kdo ho týrali. Ani jednoho z nich nepotrestal, ani nikomu neoplácel.
Jak se to nepodobá nám! Hrozíme, když se utrpení stávají nesnesitelnými; obhajujeme se; neustále hájíme svá práva a svou pověst. A nejhorší ze všeho je, že hrozíme Bohu. To je velmi ošemetná věc a většina z nás si na ni nedává pozor. Když nejsou naše modlitby vyslyšeny – když do našich životů vtrhnou potíže a pohromy – když se zdá, že nás Pán nechává na holičkách a že jsme ponecháni opuštění a v bolestech – odvracíme se od Boha. Polevujeme v modlitbách a ve čtení Bible. Stále Boha milujeme, ale naše horlivost se vytrácí. Začínáme to flákat a naše víra se stává nevýraznou a nečinnou. Všechny tyto reakce jsou hrozbami vůči Hospodinu.
Pokaždé, když polevujeme v hledání Pána celým svým srdcem, hrozíme mu. Je to sotva patrný způsob, jak říci: „Pane, udělal jsem, co jsem mohl, a ty jsi mě nechal ve štychu.“
Hospodin má nekonečnou trpělivost s těmi z nás, kdo jsou zraněni. S láskou čeká, dokud se neobrátíme k jeho laskavé péči. Ale může se nám stát způsobem života, že hrozíme vůči Boží věrnosti, když se odmítáme probudit a obnovit svou víru a naději v něho. Někteří jsou natolik zklamaní, že podléhají svým chtíčům a vášním. Oddávají se svým touhám, protože se jejich boj zdá být beznadějný. Je to jejich způsob, jak říci: „Jakou to má cenu? Volám k Bohu, aby mi pomohl, aby mne zachránil, ale pomoc nepřichází. Stále se s tím potýkám, po všech svých slzách a modlitbách.“
A konečně dojde na toto: „Mám právo to udělat – protože jsem tak silně zraněn.“ To je hrozba Bohu, cesta, kdy k němu ani nejdeme, aby vyslyšel naši modlitbu.
Milovaní, existuje naděje! Hospodin zástupů je s námi! On samotný je naším vlastníkem. Nenechá své děti uklouznout či padnout. Drží nás ve své ruce.
Dělejme to samé, co dělal Kristus. „Vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě“ (1 Petr 2:23). Vložte svůj život zcela do jeho rukou. Přestaňte se svými zápasy a s pokusy dosáhnout něčeho svou vlastní silou a vložte své tělo i svou duši do rukou Hospodina zástupů!