SLUŽEBNICTVÍ
Pýcha je zapuzena myšlenkou služebnictví. Dnes chce být každý čímkoliv kromě služebníka. Jedna oblíbená dětská hra v Americe nese název „Přemožitelé vesmíru“ (Masters of Universe). Je to ale i stávající teologie mnoha křesťanů. Citujeme Písmo: „ A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.“ (Galatským 4:7). Co tu Pavel doopravdy říká je, že syn, který byl správně vychováván, ví, že je právoplatným královským synem se všemi právy, ale svého otce miluje natolik, že si vybral roli služebníka. Pavel o sobě také napsal, že je „služebníkem Ježíše Krista“ (Římanům 1:1) a Jakub sám sebe nazval „služebníkem Boha a Pána Ježíše Krista.“ (Jakub 1:1).
Služebník nemá svou vlastní vůli, slovo jeho mistra je jeho vůlí. Kříž představuje smrt všech mých vlastních plánů, všech vlastních myšlenek, tužeb, nadějí a snů. Ale ze všeho nejvíc to znamená zemřít sám sobě, své vlastní vůli. To je pravá pokora. „Ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!“ (Filipským 2:8). Svým učedníkům řekl: „Můj pokrm (životní naplnění) je konat vůli Toho, který mě poslal.“ (Jan 4:34). Jinými slovy: „Odmítám vzít věci do svých vlastních rukou. Vždy čekám na pokyn od svého Otce!“
Jan napsal: „… vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on.“ (1. Jan 4:17). Každý opravdový křesťan by měl být schopen říct: „Skutečně chci činit Jeho dokonalou vůli.“ Ale právě tady děláme chybu – nastavíme své srdce pro něco, co chceme, co vypadá dobře nebo zní logicky, ale nejedná se o Boží vůli. Postíme se, modlíme a přimlouváme za to! Proléváme řeky slz! Dožadujeme se toho! Citujeme Písmo! Přemlouváme ostatní, aby s námi souhlasili! Jedna z největších pastí na křesťany je dobrá myšlenka, která není Božím přáním, dobrá strategie, která nepochází od Boha, dobře vymyšlený plán, který není Jeho. Dokáže tvá touha přežít kříž? Dokážeš se toho vzdát a zemřít tomu? Měli byste být schopni upřímně říct: „Pane, možná to není ďábel, kdo mě zastavuje, ale Ty! Pokud to není Tvá vůle, mohlo by mě to zničit. Odevzdávám to na kříž! Udělej to Tvým způsobem, Pane.“
Služebník nemá svou vlastní vůli, slovo jeho mistra je jeho vůlí. Kříž představuje smrt všech mých vlastních plánů, všech vlastních myšlenek, tužeb, nadějí a snů. Ale ze všeho nejvíc to znamená zemřít sám sobě, své vlastní vůli. To je pravá pokora. „Ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!“ (Filipským 2:8). Svým učedníkům řekl: „Můj pokrm (životní naplnění) je konat vůli Toho, který mě poslal.“ (Jan 4:34). Jinými slovy: „Odmítám vzít věci do svých vlastních rukou. Vždy čekám na pokyn od svého Otce!“
Jan napsal: „… vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on.“ (1. Jan 4:17). Každý opravdový křesťan by měl být schopen říct: „Skutečně chci činit Jeho dokonalou vůli.“ Ale právě tady děláme chybu – nastavíme své srdce pro něco, co chceme, co vypadá dobře nebo zní logicky, ale nejedná se o Boží vůli. Postíme se, modlíme a přimlouváme za to! Proléváme řeky slz! Dožadujeme se toho! Citujeme Písmo! Přemlouváme ostatní, aby s námi souhlasili! Jedna z největších pastí na křesťany je dobrá myšlenka, která není Božím přáním, dobrá strategie, která nepochází od Boha, dobře vymyšlený plán, který není Jeho. Dokáže tvá touha přežít kříž? Dokážeš se toho vzdát a zemřít tomu? Měli byste být schopni upřímně říct: „Pane, možná to není ďábel, kdo mě zastavuje, ale Ty! Pokud to není Tvá vůle, mohlo by mě to zničit. Odevzdávám to na kříž! Udělej to Tvým způsobem, Pane.“