HLADOVĚJÍCÍ KŘESŤANÉ

Lukáš píše o marnotratném synu, "A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával." (Lukáš 15,14-16)

Viděl jsem tento druh hladu mezi křesťany. Kdysi měli úžasné svědectví o milosti a milosrdenství, ale kvůli hříchu se stali duchovními kostrami zcela bez života.

Lukáš píše: "Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků." (verše 17-19)

Mladý hýřil si musel přiznat: "Po tom všem nemám nárok na žádné požehnání. Zhřešil jsem proti Bohu a své rodině a promarnil všechno, co mi dali!"

Pokání je více než jen otočit se a jít zpět k Bohu. Znamená to úplnou kapitulaci vlastní vlády nad svým životem a návrat k Bohu s tímto vyznáním: "Pane, zpackal jsem svůj život a teď přicházím pokorně k Tobě s dotazem, zda ho chceš převzít!" A tehdy Bůh začne dělat výjimečné dílo obnovy.

Když se syn vrátil, jeho postavení v otcově domě bylo úplně obnoveno - ne služebník, ale syn! Byl ochoten podřídit se svému otci a řídit se jím. Navíc chtěl mít s otcem blízký vztah. Ztratil zájem o věci tohoto světa a byl připraven dělat, co mu otec přikáže (viz verše 20-23).

Jaká nádherná scéna úplného obnovení!