pátek 12. července 2013

KDYŽ JIŽ BŮH NEMLUVÍ

Izajáš věrně prorokoval Izraeli, že jednoho dne budou otevřeny „jejich uši, aby slyšeli.“ Je však smutné, že jeho posluchači zavírali své uši před Božím hlasem. Chtěli se držet svých hříchů!

„Neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí. A tak toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest svého srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet“ (Izajáš 65:12-14).

Jak tragické je odmítnout poslouchat milující varování od Ducha svatého. Kdykoli zavíráme své uši před Božím příkazem, že máme umrtvovat hříchy své tělesnosti, odsuzujeme se k prožívání všech druhů trápení a bolesti.

Pochopte, prosím, že nemluvím o Božím služebníku, jenž je přemožen hříchem, který nenávidí. Ani se nezmiňuji o věřícím, který si nedopřeje odpočinutí, dokud jej Duch svatý neosvobodí. Mluvím však o věřícím, který se naučil milovat svůj hřích, který položil svou hlavu do klína Delily. Takový člověk má zatemnělé svědomí.

Takový služebník, který pokračuje ve svých hříších, uslyší hlasy, ale žádný z nich nebude od Boha. Místo toho bude takový člověk vydán krutému zacházení: „A tak pro ně zvolím kruté zacházení, přivedu na ně, čeho se strachují! Volal jsem totiž, ale neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale páchali, co je zlé v mých očích; zvolili si, co se mi nelíbí“ (Izajáš 66:4, B21).

Jak je hrozné, když Bůh již nemluví! Ale jak je povzbuzující vědět, že Duch svatý nás bude varovat a chránit před hříchem.