pondělí 22. července 2013

ŽÍT ŽIVOT ZMOCNĚNÝ BOHEM by Gary Wilkerson

Mnoho z nás chce znát Boha a slyšet pravdu evangelia, ale vyhýbáme se tomu, abychom to žili. Je smutné, že v dnešní církvi je přijatelné se těšit z kázání a uctívání, a potom se vrátit ze shromáždění domů zcela nezměněni.

Pavel řekl o svém svědectví: „Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí“ (1. Korintským 2,4). Pokud nežijeme život zmocněný Bohem, je problém na naší a nikoliv na Boží straně.

Hospodin nepřestal dávat svému lidu sílu v roce 100 našeho letopočtu. Ježíš nikdy neřekl: „Budete činit ještě větší skutky – ale jen do časů reformace.“ Pavel kázal zprávu evangelia a z určitého důvodu chtěl tutéž sílu pro Timotea: „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň“ (2. Timoteovi 3,1-5).

Pavel zde mluví o lidech, kteří chodí do kostela, ale píše o nich jako o těch, kteří mají pouze „zvyk zbožnosti“. Těmto křesťanům nevadí chodit na shromáždění, číst duchovní texty nebo se účastnit náboženských aktivit. Přesto byla Pavlova rada Timoteovi: „Straň se jich.“ Říkal: „Je nebezpečné být v blízkosti takových lidí. Začneš si potom myslet, že jejich způsob života je přijatelný. Možná vypadají zbožně, ale Pán hledí na srdce – a vidí nesvatost a domýšlivost.“

Pavel popsal tyto křesťany jako ty, „kteří by se pořád chtěli učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy“ (verš 3,7). Jinými slovy, poslouchali všechna kázání o evangeliu, ale nikdy si je nevzali do srdce. Proto byli bezmocní, protože „odporují pravdě (verš 3,8).

Všimněte si, jak Pavel začíná tuto pasáž: „v posledních dnech nastanou zlé časy“. Říká jasně, že „běžné“ křesťanství nebude v přicházející době udržitelné, že povrchní víra v nebezpečných časech uvadne. Rozhodně nejsem žádný prorok, ale i já vidím na obzoru zlé časy. Když je světová ekonomika v krizi, průměrný občan čelí finanční katastrofě a politické otřesy se stupňují, musí se něco stát.

Co udělá většina křesťanů, až bude situace skutečně špatná? Jsou naše srdce opravdu připravena zvládnout těžké časy? Modlím se, abychom zareagovali jako církev v knize Skutků, když se křesťané dozvěděli o přicházejícím hladomoru. Neschovávali si zásoby na přicházející časy. Místo toho je věnovali ostatním sborům, o kterých věděli, že jsou na tom špatně.