středa 17. července 2013

ZPÁTKY DO EGYPTA

Izajáš mluví o tom, že Kristus léčí koktavý jazyk (viz Izajáš 33,19). Hebrejské slovo „koktání“ tady znamená „pokažený výrok“. Je to mluvení plné nejistoty a váhání, slabý a lživý hlas.

Poslouchejte prorokova vážná slova: „Vždyť bloud mluví bludy a jeho srdce páchá ničemnosti, dopouští se rouhání“ (Izajáš 32,6). Hebrejské slovo „blud“ je zde ve významu „pošetilost, hanebný zločin“. Vychází ze slova nabal, které znamená „hlupák, pošetilec“.

Izajáš nám říká: „Jenom zkažený, hloupý člověk se snaží hlásat Boží slovo, zatímco si hoví ve svém hříchu. Jeho slova zní jako čiré bláznovství!“. Takový člověk „scestně mluví proti Hospodinu. Hladovou duši nechává lačnou a žíznícímu neposkytne nápoj“ (stejný verš). Jeho vlastní hřích nakonec svádí ostatní ze správné cesty.

Jsem přesvědčen o tom, že obzvláště jeden hřích působí tak nehorázné pokřivení pravdy. Je to hřích nevíry, který se dnes hojně vyskytuje mezi duchovními.

Hospodin nazývá hřích nevíry „cestou zpět do Egypta“: „Běda těm, kdo sestupují pro pomoc do Egypta…ale ke Svatému Izraele nevzhlížejí, nedotazují se Hospodina“ (31,1). „Běda, synové umínění… uskutečňujete záměry…odcházíte a sestupujete do Egypta“ (30,1-2).

Izajáš ohromeně sledoval, jak mnoho izraelských vůdců sedá na koně a pospíchá do Egypta pro radu o národní politice a bezpečnosti. Byli to ti samí muži, kteří prorokovi řekli, že nemají čas hledat Pána a ptát se na Jeho radu. Ale Bůh to nebral na lehkou váhu - nazval to vzpourou a vyslovil nad nimi „běda“.

Dnes se nic nezměnilo. Davy křesťanů křižují zemi sem a tam a navštěvují semináře a konference se smýšlením „zpátky do Egypta“

Hledají nové kontakty, vymýšlejí strategie, inspirují se světskými metodami – a dostávají lidské rady. Jednoduše hledají cokoliv nového vzrušujícího.

Ale zbožný služebník, který důvěřuje Bohu, si je plně vědom toho, že nemá čas na egyptské rady. Jediné místo, kam utíká, je jeho tajná komůrka – kde dostává rady na kolenou!