SKUTKY TMY
„Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Matouš 6:23). Písmo jasně ukazuje, že zatajované hříchy jsou „skutky tmy.“ Z Božího Slova víme, že světlo nemá žádnou spojitost s tmou.
Petr nám říká, že Kristus „kázal duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli“ (1. Petr 3:19-20). Neposlušnost přivedla tyto duše do vězení temnoty. Stejně tak i dnes každý svévolný čin neposlušnosti zatemňuje naši schopnost rozlišování. V průběhu času se naše vnímání pravdy zkresluje a naše „nebesa otevřená“ se zahalují mraky.
Hospodin velmi trpí, kdykoli vnáší skrytý hřích do našich duší temnotu. A nic jej nezarmoutí víc, než když si trváme na svém a odmítáme jeho varování a usvědčení. Pomysli, jaký tragický případ je popsán v dopise, který jsme obdrželi:
„Můj manžel se plně oddává internetové pornografii. Nyní podávám žádost o rozvod, a jemu je to jedno. Než k tomu došlo, měli jsme po dobu pětadvaceti let šťastné manželství. Nechápala jsem, proč tráví tolik času zavřený ve svém pokoji s počítačem. Pak jsem jednou vešla dovnitř a byla jsem šokována těmi příšernými sprosťárnami, které jsem viděla na obrazovce.
„Stal se tím posedlý. Jeho osobnost se změnila a ovládla ho krutost. Věděla jsem, že je závislý. Řekl: ‚Nemohu si pomoci. Budu si dělat, co chci.‘“
Apoštol Pavel prohlašuje o těch, kteří chodí „podle svých marných představ“ (Efezským 4:17), děsivé věci. Tací lidé ospravedlňují svůj hřích a již z něho nehledají vysvobození. Pavel o nich říká: „Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce“ (verš 18).
Jak se stali tak zatemnělými a zatvrzelými? Upadli do zatvrzelosti, která přichází na každého, kdo se vydal hříchu. „Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci“ (verš 19).
Tento tragický výsledek objasňuje puritánský spisovatel John Owen: „Člověk pod nadvládou nějakého převládajícího chtíče má falešný pocit bezpečí a nerozeznává přicházející nebezpečí.“
Petr nám říká, že Kristus „kázal duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli“ (1. Petr 3:19-20). Neposlušnost přivedla tyto duše do vězení temnoty. Stejně tak i dnes každý svévolný čin neposlušnosti zatemňuje naši schopnost rozlišování. V průběhu času se naše vnímání pravdy zkresluje a naše „nebesa otevřená“ se zahalují mraky.
Hospodin velmi trpí, kdykoli vnáší skrytý hřích do našich duší temnotu. A nic jej nezarmoutí víc, než když si trváme na svém a odmítáme jeho varování a usvědčení. Pomysli, jaký tragický případ je popsán v dopise, který jsme obdrželi:
„Můj manžel se plně oddává internetové pornografii. Nyní podávám žádost o rozvod, a jemu je to jedno. Než k tomu došlo, měli jsme po dobu pětadvaceti let šťastné manželství. Nechápala jsem, proč tráví tolik času zavřený ve svém pokoji s počítačem. Pak jsem jednou vešla dovnitř a byla jsem šokována těmi příšernými sprosťárnami, které jsem viděla na obrazovce.
„Stal se tím posedlý. Jeho osobnost se změnila a ovládla ho krutost. Věděla jsem, že je závislý. Řekl: ‚Nemohu si pomoci. Budu si dělat, co chci.‘“
Apoštol Pavel prohlašuje o těch, kteří chodí „podle svých marných představ“ (Efezským 4:17), děsivé věci. Tací lidé ospravedlňují svůj hřích a již z něho nehledají vysvobození. Pavel o nich říká: „Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce“ (verš 18).
Jak se stali tak zatemnělými a zatvrzelými? Upadli do zatvrzelosti, která přichází na každého, kdo se vydal hříchu. „Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci“ (verš 19).
Tento tragický výsledek objasňuje puritánský spisovatel John Owen: „Člověk pod nadvládou nějakého převládajícího chtíče má falešný pocit bezpečí a nerozeznává přicházející nebezpečí.“