CHYTÁNÍ OHNĚ by Jim Cymbala
Po svém návratu z kratšího, odpočinkového výletu jsem se vítal s lidmi z mého sboru s něčím důležitým na srdci.
„Bratři a sestry“, začal jsem, „opravdu cítím, že jsem vyslechl od Boha slovo o budoucnosti naší církve. Když jsem byl pryč, volal jsem k Bohu, aby nám pomohl – mi pomohl – pochopit, co On od nás chce. A věřím, že jsem uslyšel odpověď.“
„Není to líbivé, ani hluboké, ani ohromné. Ale dnes vám chci s veškerou vážností, kterou jsem schopen nashromáždit, říci: Počátkem dneška, modlitební setkání budou tlakoměrem našeho sboru. Co se stane v úterý večer bude míra, podle které budeme soudit úspěch nebo nezdar, protože to bude měřítko, kterým nám Bůh žehná.“
„Pokud vyzveme Pána, On ve svém slovu slíbil, že odpoví, že přinese nezachráněné k sobě, že vyleje svého ducha mezi nás. Pokud nevyzveme Pána, nic neslíbil—vůbec nic. Je to takto jednoduché. Ať už kážu jakkoliv, ať už věříme v cokoliv, budoucnost bude záležet na našem čase při modlitbách.“
„Toto bude motor, který požene náš sbor. Ano, chci abyste dál chodili v neděli-ale úterý večer je to, o co doopravdy jde.
Kazatel z Austrálie (nebo možná z Nového Zélandu) byl zrovna toho rána přítomen - vzácná náhoda. Po tom, co jsem ho představil a vyzval, ať řekne pár slov, on přišel dopředu a řekl pouze jeden komentář:
„Slyšel jsem, co váš kazatel řekl. Tady je něco k zamyšlení: Člověk může poznat, jak je daný sbor oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Člověk může poznat, jak je farář oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Ale člověk může také poznat, jak je oblíbený Ježíš a to podle toho, kolik lidí chodí na modlitební setkání.“
A s tímto odešel. To bylo vše. Už nikdy jsem ho znovu neviděl.
_________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.
„Bratři a sestry“, začal jsem, „opravdu cítím, že jsem vyslechl od Boha slovo o budoucnosti naší církve. Když jsem byl pryč, volal jsem k Bohu, aby nám pomohl – mi pomohl – pochopit, co On od nás chce. A věřím, že jsem uslyšel odpověď.“
„Není to líbivé, ani hluboké, ani ohromné. Ale dnes vám chci s veškerou vážností, kterou jsem schopen nashromáždit, říci: Počátkem dneška, modlitební setkání budou tlakoměrem našeho sboru. Co se stane v úterý večer bude míra, podle které budeme soudit úspěch nebo nezdar, protože to bude měřítko, kterým nám Bůh žehná.“
„Pokud vyzveme Pána, On ve svém slovu slíbil, že odpoví, že přinese nezachráněné k sobě, že vyleje svého ducha mezi nás. Pokud nevyzveme Pána, nic neslíbil—vůbec nic. Je to takto jednoduché. Ať už kážu jakkoliv, ať už věříme v cokoliv, budoucnost bude záležet na našem čase při modlitbách.“
„Toto bude motor, který požene náš sbor. Ano, chci abyste dál chodili v neděli-ale úterý večer je to, o co doopravdy jde.
Kazatel z Austrálie (nebo možná z Nového Zélandu) byl zrovna toho rána přítomen - vzácná náhoda. Po tom, co jsem ho představil a vyzval, ať řekne pár slov, on přišel dopředu a řekl pouze jeden komentář:
„Slyšel jsem, co váš kazatel řekl. Tady je něco k zamyšlení: Člověk může poznat, jak je daný sbor oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Člověk může poznat, jak je farář oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Ale člověk může také poznat, jak je oblíbený Ježíš a to podle toho, kolik lidí chodí na modlitební setkání.“
A s tímto odešel. To bylo vše. Už nikdy jsem ho znovu neviděl.
_________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.