VYDÁNI NA SMRT

Apoštol Pavel píše: „My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život.“ (2. Korintským 4,11).

Když Pavel říká „my živí“, připomíná Ježíšova slova ze Zjevení 1, 18: „Já jsem…ten Živý.“ Pavel zde mluví o křesťanech, o těch, kteří důvěřují Kristu a v nichž přebývá Jeho život. Ale ve skutečnosti nám sděluje, že i my jsme byli vydáni na smrt.

Je to tak. Stejně jako vydal Otec na smrt svého Syna, tak vydává všechny, kteří jsou v Kristu. Bůh nás každého vede za ruku až k samým branám smrti a říká: „Na, smrti, vezmi si i tohohle. Dělej si s ním, co chceš!“ A v tento okamžik nás Boží ruka přestává chránit. Naopak, vrhá nás přímo do spárů smrti.

Říkáte si, proč by to Bůh dělal. Dělá to ze stejného důvodu, z jakého poslal na smrt svého vlastního Syna. Ví, že smrt, bolest ani zármutek nás už nemohou přemoci nebo zahubit, protože v nás žije sám Kristus!

Bůh ví, že nejsme v nebezpečí, tak jako nebyl ani Ježíš. A má pro nás vítězný plán, stejně jako ho měl pro svého vlastního Syna. Tohoto vítězství však můžeme dosáhnout pouze skrze smrt.

Pavel nás varuje: „Jestliže v sobě máte život vzkříšeného Krista, bude vás Bůh vydávat na smrt každý den vašeho života!“

Apoštol dodává: „Jak je psáno: pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás“ (Římanům 8, 36). V řečtině to doslova znamená: „Každý den jsme vydáváni na smrt.“ Pavel zkrátka říká: „každý den znovu čelím smrti.“

Pavel zde samozřejmě nehovoří o smrti fyzické, ale o takové, se kterou se na své cestě s Kristem setkáváme každý den. Když prohlašuje, že „denně čelí smrti“ (1. Korintským 15, 31), má na mysli utrpení, strádání, pronásledování, nebezpečí, všechny možné těžkosti.

Vlastně tím chce říct: „My, kdo v sobě máme Kristův život, jsme neustále vystavováni jedné smrtelné situaci za druhou. Každý den procházíme novou zkouškou. Ale máme v sobě život Syna Božího!“