POŽEHNÁN BÝT POŽEHNÁNÍM by Gary Wilkerson
Bůh ti chce žehnat a projevovat ti svou přízeň. Chce ti obohatit manželství a tvůj duchovní život. Chce, abys byl moudrý a soudný a abys dělal bystrá rozhodnutí, která povedou k požehnanému životu.
Musíme si ale přesto dávat pozor na požehnání od Boha. Ne z důvodu, že On nám žehná, ale pozor na to, co s tím požehnáním pak uděláme. Mnohým z nás se dostává požehnání od Boha, ale poté s tím nakládáme sobecky.
V Lukáši 12:16-19 Ježíš mluví o muži, kterému bylo požehnáno: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“
Bůh je štědrý a miluje zahrnovat své děti dary. Muži v tomto příběhu bylo hojně požehnáno, ale když se na to podíváme blíž, vidíme, že stačí málo ke zvratu na špatný směr.
Vidíme, že tento požehnaný muž „si myslel pro sebe“. To je přesně to, kde začíná problém, můj příteli. Bůh nám požehná a my si pomyslíme, „Co s tím asi tak udělám?“ Když se rozhodneme pro cestu přemýšlení nad tím, co s naším požehnáním uděláme, co uděláme s našimi zásobami, obvykle následuje sobeckost. Podívejme se na jazyk, který používá muž z příběhu: „Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“
Čí úroda (požehnání) to je? Patří přece Bohu, vše patří Bohu! Proto se mysl tohoto muže stávala sobeckou. Začínal chápat dary od Boha, vztahy, talent - jako věci, které by mohly být použity k jeho vlastnímu prospěchu a sobeckost začala pronikat k podstatě, kým byl.
„Pak si řekl:, Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“
Musíme si dávat velký pozor, když slyšíme kázání o Božích požehnáních. Naše vnímání Jeho požehnání je životně důležité. Chceme na nás nahromadit Jeho požehnání, abychom si kolem sebe vytvořili ochranný obal pro naši pohodlnost a užitek? Nebo se kolem sebe chceme rozhlédnout a obdařit tím druhé? Je nám žehnáno už od počátku Boží smlouvy s člověkem – požehnán být požehnáním!
Musíme si ale přesto dávat pozor na požehnání od Boha. Ne z důvodu, že On nám žehná, ale pozor na to, co s tím požehnáním pak uděláme. Mnohým z nás se dostává požehnání od Boha, ale poté s tím nakládáme sobecky.
V Lukáši 12:16-19 Ježíš mluví o muži, kterému bylo požehnáno: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“
Bůh je štědrý a miluje zahrnovat své děti dary. Muži v tomto příběhu bylo hojně požehnáno, ale když se na to podíváme blíž, vidíme, že stačí málo ke zvratu na špatný směr.
Vidíme, že tento požehnaný muž „si myslel pro sebe“. To je přesně to, kde začíná problém, můj příteli. Bůh nám požehná a my si pomyslíme, „Co s tím asi tak udělám?“ Když se rozhodneme pro cestu přemýšlení nad tím, co s naším požehnáním uděláme, co uděláme s našimi zásobami, obvykle následuje sobeckost. Podívejme se na jazyk, který používá muž z příběhu: „Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“
Čí úroda (požehnání) to je? Patří přece Bohu, vše patří Bohu! Proto se mysl tohoto muže stávala sobeckou. Začínal chápat dary od Boha, vztahy, talent - jako věci, které by mohly být použity k jeho vlastnímu prospěchu a sobeckost začala pronikat k podstatě, kým byl.
„Pak si řekl:, Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“
Musíme si dávat velký pozor, když slyšíme kázání o Božích požehnáních. Naše vnímání Jeho požehnání je životně důležité. Chceme na nás nahromadit Jeho požehnání, abychom si kolem sebe vytvořili ochranný obal pro naši pohodlnost a užitek? Nebo se kolem sebe chceme rozhlédnout a obdařit tím druhé? Je nám žehnáno už od počátku Boží smlouvy s člověkem – požehnán být požehnáním!