NEZNEPOKOJUJTE SE
Znepokojená mysl se utápí v neustálé nespokojenosti. Je tlačena ke dnu, ustaraná, nepokojná, ztrápená kvůli budoucím a minulým věcem, i kvůli současným okolnostem. Jsem přesvědčen, že dnes jsou mysli lidí ještě více znepokojené než v předešlých generacích.
Zřejmě se v mysli znepokojují mnozí, kteří milují Ježíše, stejně jako masy nevěřících. Důkazy o tom vidím v některých dopisech, které dostáváme. Nespočetná množství věřících nemohou v noci spát kvůli svému znepokojování a trápení. Chodí do církve a doufají, že zažijí nějakou úlevu od svých břemen, ale jakmile skončí bohoslužba, jejich trápení se vrátí.
Ježíš varoval, že v posledních dnech budou lidská srdce znepokojená veškerými trablemi, které se budou dít ve světě.
„Bude...úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí“ (Lukáš 21:25-26).
Ježíš řekl, že události přicházející na svět budou natolik děsivé, že lidé doslova padnou mrtví na selhání srdce.
Před lety přišel dopis od devadesátiletého kazatele. Vzpomínal na nemorálnost 20. let, která přivedla na Ameriku soud v podobě velké ekonomické krize. Zažil dvě světové války. Viděl, jak se změnila doprava – od vozů taženými koňmi až k vesmírným raketoplánům – a jak se změnila komunikace – od šumění v rozhlasových přijímačích až k internetu. Zkrátka, viděl to všechno.
A teď píše, že dnešní ničemnost našeho národa ho rmoutí víc, než cokoli z toho, co kdy zažil. Stěží to dokáže všechno pochopit, říká, protože se to děje tak rychle a hloubka nemravnosti je za hranicí chápání.
A přece nám Ježíš dává slovo útěchy, navzdory všemu, co vidíme kolem sebe. Přikazuje: „Hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec“ (Matouš 24:6). Říká nám: „Nedovolte, aby některá z těch hrozných věcí, před kterými vás varuji, znepokojila vaši mysl!“
Zřejmě se v mysli znepokojují mnozí, kteří milují Ježíše, stejně jako masy nevěřících. Důkazy o tom vidím v některých dopisech, které dostáváme. Nespočetná množství věřících nemohou v noci spát kvůli svému znepokojování a trápení. Chodí do církve a doufají, že zažijí nějakou úlevu od svých břemen, ale jakmile skončí bohoslužba, jejich trápení se vrátí.
Ježíš varoval, že v posledních dnech budou lidská srdce znepokojená veškerými trablemi, které se budou dít ve světě.
„Bude...úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí“ (Lukáš 21:25-26).
Ježíš řekl, že události přicházející na svět budou natolik děsivé, že lidé doslova padnou mrtví na selhání srdce.
Před lety přišel dopis od devadesátiletého kazatele. Vzpomínal na nemorálnost 20. let, která přivedla na Ameriku soud v podobě velké ekonomické krize. Zažil dvě světové války. Viděl, jak se změnila doprava – od vozů taženými koňmi až k vesmírným raketoplánům – a jak se změnila komunikace – od šumění v rozhlasových přijímačích až k internetu. Zkrátka, viděl to všechno.
A teď píše, že dnešní ničemnost našeho národa ho rmoutí víc, než cokoli z toho, co kdy zažil. Stěží to dokáže všechno pochopit, říká, protože se to děje tak rychle a hloubka nemravnosti je za hranicí chápání.
A přece nám Ježíš dává slovo útěchy, navzdory všemu, co vidíme kolem sebe. Přikazuje: „Hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec“ (Matouš 24:6). Říká nám: „Nedovolte, aby některá z těch hrozných věcí, před kterými vás varuji, znepokojila vaši mysl!“