ZDOKONAVATEL NAŠÍ VÍRY by Gary Wilkerson
„Hleďme na původce a zdokonavatele naší víry, Ježíše“ (Židům 12:2, přel.). Existuje mnoho věcí, ve které upřímně doufám, avšak některé nejsou započaty Bohem. Například doufám celým svým srdcem, že naše církev v Colorado Springs uvidí, jak v nadcházejícím desetiletí přicházejí ke Kristu desítky tisíc lidí. Bůh mi to neslíbil, ale já stále doufám a modlím se, aby přivedl ztracené do své milující náruče.
Všichni musíme být opatrní v tom, jak chápeme naše naděje a jak z nich vytváříme zaslíbení. Můžeme si být jisti, že něco je zaslíbení od Boha, když je to potvrzeno Písmem, modlitbou a někdy i spolukřesťany.
Je možné slyšet hlas našich vlastních tužeb a přání a mylně jej považovat za hlas Boží. V některé věci můžeme doufat, a mohou to být dobré věci, a přece, jak píše Jakub, Bůh nám tyto žádosti nedá, protože se zrodily z naší vlastní snahy a tělesnosti.
Naproti tomu Bůh zdokonaluje naši víru tím, že tyto věci odstraňuje. Jakožto člověk středního věku jsem rád, že to Pán dělá. Existuje mnoho věcí, které jsem chtěl ve svých třicátých letech, a jsem rád, že mi je Bůh nikdy nedal. Bůh ve svém slitování viděl, co jsem potřeboval, a neumožnil věci, které jsem chtěl. Zdokonalováním naší víry začínají v našich srdcích vyvstávat přání, která jsou započata Bohem – věci, které se zrodily z něho a ne z nás samotných.
„Víra je přesvědčení, že doufáme v to, co se skutečně stane“ (11:1). Jak Bůh pročišťuje naši víru, buduje se naše přesvědčení. Roste naše rozlišovací schopnost a říkáme: „Ano, toto je slovo od Pána a tamto slovo od něj není. Bůh mi potvrzuje svá zaslíbení – prostřednictvím Písma, modlitby a prostřednictvím svědectví mých bratří a sester.“ Víra v nás začíná působit, takže – jak říká Židům 11:1 – máme „přesvědčení, že to, v co doufáme, se skutečně stane.“
Tento druh víry byl zdokonalen v těch, kteří jsou na seznamu v Síni víry (viz 11. kapitola Židům). Podle této kapitoly Bůh přijal Ábela kvůli jeho víře, nikoli kvůli jeho vhodné oběti při uctívání. Noe byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl kazatelem spravedlnosti. Rovněž Mojžíš byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl odvážně porozen.
Všichni musíme být opatrní v tom, jak chápeme naše naděje a jak z nich vytváříme zaslíbení. Můžeme si být jisti, že něco je zaslíbení od Boha, když je to potvrzeno Písmem, modlitbou a někdy i spolukřesťany.
Je možné slyšet hlas našich vlastních tužeb a přání a mylně jej považovat za hlas Boží. V některé věci můžeme doufat, a mohou to být dobré věci, a přece, jak píše Jakub, Bůh nám tyto žádosti nedá, protože se zrodily z naší vlastní snahy a tělesnosti.
Naproti tomu Bůh zdokonaluje naši víru tím, že tyto věci odstraňuje. Jakožto člověk středního věku jsem rád, že to Pán dělá. Existuje mnoho věcí, které jsem chtěl ve svých třicátých letech, a jsem rád, že mi je Bůh nikdy nedal. Bůh ve svém slitování viděl, co jsem potřeboval, a neumožnil věci, které jsem chtěl. Zdokonalováním naší víry začínají v našich srdcích vyvstávat přání, která jsou započata Bohem – věci, které se zrodily z něho a ne z nás samotných.
„Víra je přesvědčení, že doufáme v to, co se skutečně stane“ (11:1). Jak Bůh pročišťuje naši víru, buduje se naše přesvědčení. Roste naše rozlišovací schopnost a říkáme: „Ano, toto je slovo od Pána a tamto slovo od něj není. Bůh mi potvrzuje svá zaslíbení – prostřednictvím Písma, modlitby a prostřednictvím svědectví mých bratří a sester.“ Víra v nás začíná působit, takže – jak říká Židům 11:1 – máme „přesvědčení, že to, v co doufáme, se skutečně stane.“
Tento druh víry byl zdokonalen v těch, kteří jsou na seznamu v Síni víry (viz 11. kapitola Židům). Podle této kapitoly Bůh přijal Ábela kvůli jeho víře, nikoli kvůli jeho vhodné oběti při uctívání. Noe byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl kazatelem spravedlnosti. Rovněž Mojžíš byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl odvážně porozen.