BÁZEŇ A POSVÁTNÁ ÚCTA
Proroci nás upozorňují, že když Bůh otřásá národy a postihne nás nebezpečná doba, náš přirozený člověk bude zachvácen strachem. Ezechiel se ptal, „Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji?“ (Ezechiel 22:14).
Když Bůh varoval Noema před svým přicházejícím soudem a nařídil mu, aby postavil archu, Noe jednal v „Boží bázni“ (Židům 11:7). Dokonce i smělý a odvážný David řekl: „Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud!“ (Žalmy 119:120). A když prorok Abakuk viděl přicházet katastrofu, křičel, „Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení …“ (Abakuk 3:16).
Prosím, všimněte si, když čtete tyto pasáže: Bázeň, jež uchvátila zmiňované zbožné muže, nebyl tělesný strach, nýbrž posvátná úcta vůči Bohu. Tyto světci se nebáli nepřítele svých duší, ale měli bázeň před Božími spravedlivými soudy, a to proto, že vnímali tu ohromnou moc, která stála za blížící se pohromou. Nebáli se výsledku bouře, ale spíš Boží svátosti.
Podobně i my budeme přemoženi strachem v nadcházející době destrukce a katastrof. Ale naše bázeň musí pramenit ze svaté úcty vůči Bohu, a ne z tělesné úzkosti z našeho osudu. Bůh pohrdá každým hříšným strachem v nás – strachem ze ztráty materiálních věcí, bohatství, našeho životního standardu.
Na celé zemi, lidé mají v sobě tento typ strachu, když vidí, jak jejich národní ekonomika upadá. Obávají se, že nějaká ekonomická potopa smete všechno, o co se celý život snažili. To je výkřik nevěřících, kteří nemají žádnou naději. Neměl by to ale být výkřik Božích služebníků. Izajáš varoval: „Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě podobá? Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce ... Denně žiješ v stálé hrůze před hněvem utiskovatele...“ (Izajáš 51:12-13). „Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach“ (Izajáš 8:13).