BOŽÍ RADOST

Bůh nejen, že miluje svůj lid, ale těší se z každého z nás. Má z nás velkou radost. Vlastně je požehnán, když nás může střežit a zajišťovat.

Takový druh rodičovské lásky vidím u své ženy Gwen, kdykoli nám zavolá nějaké vnouče. Gwen se rozzáří jako Vánoční stromeček, když má na lince někoho z našich malých milovaných. Nikdo ji nemůže od telefonu odtrhnout. I kdybych jí řekl, že u dveří stojí Prezident, zahnala by mě a pokračovala v hovoru.

Jak bych tedy mohl kdy nařknout svého nebeského Otce z toho, že se ze mě těší míň, než se těším já z vlastních potomků? Někdy mé děti selžou a dělají přesný opak toho, co jsem je učil. Ale nikdy jsem je nepřestal milovat nebo ze z nich radovat. Takže když já, nedokonalý otec, oplývám takovým druhem trvalé lásky, o kolik víc se o nás, své děti, musí starat náš nebeský Otec?

Jozue a Káleb povstali uprostřed Izraele a volali: „Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji“ (4.Mojž.14:8). Jak jednoduché silné prohlášení. Říkali tím „ Náš Pán nás miluje a raduje se z nás. Porazí každého obra, protože to pro nás rád udělá. Proto se nesmíme dívat na překážky. Musíme hledět na velkou Boží lásku k nám.“

Všude v Písmu se dočteme, že se z nás Bůh raduje: „Zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná“ (Přísl. 11:20). „V modlitbě přímých má zalíbení“ (15:8) „Nepříteli mocnému mě vyrval…, ale Hospodin mě podepíral, učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil“ (Žalm 18:17-19).

Je opravdu nutné, abychom věřili, že Bůh nás miluje a má v nás zalíbení. Pak teprve budeme schopni přijmout, že jakákoliv okolnost v našich životech nakonec povede k prokázání Otcovy milující vůle. Vystoupíme z naší samoty do Ježíšovy milující náruče. A on náš smutek promění v radost.