JEDNA STEZKA KE TRŮNU

Nemůžeš si vyplakat cestu na toto nebeské místo. Nemůžeš studovat ani pracovat ani použít sílu své vůle, aby ses tam dostal. Ne, jediná cesta ke trůnu života je cesta žijící oběti:“Přinášejte sami sebe jako živou, svatou, Bohu milou oběť, což je vaše pravá bohoslužba“ (Řím. 12:1).

Pavel mluví z vlastní zkušenosti. Je to muž, který byl odmítán, pokoušen, pronásledován, bit, vězněn, kamenován a který též ztroskotal s lodí. Na Pavla byla také vložena péče o církev. Jak dosvědčil: „Za každých okolností jsem spokojen.“

Nyní nám říká: „Chcete vědět, jak jsem přišel k poznání ohledně kráčení do nebe? Chcete vědět, jak jsem přišel k tomu, abych byl spokojen v jakékoli situaci, do níž jsem postaven, jak jsem přišel k nalezení opravdového odpočinutí v Kristu? Zde je ta stezka, tajemství k získání vlastní nebeské pozice: Přinášejte sami sebe jako živou oběť Hospodinu. Nalezl jsem spokojenost jedině obětováním své vlastní vůle.“

Řecký kořen pro „živou“ zde naznačuje „celoživotní“. Pavel hovoří o svázanosti, oběti, která je učiněna jedenkrát pro celý život. Nechápejte špatně, to není oběť, která má co do činění s usmířením hříchu. Kristova oběť na kříži je to jediné, co má usmiřující hodnotu: „Jednou na konci věků se zjevil, aby svou obětí sňal hřích“ (Židům 9:26).

Ne, Pavel hovoří o odlišném druhu oběti. Nevyložte si to špatně. Bůh nemá žádné potěšení v lidmi činěných obětech Starého Zákona. Epištola Židům nám říká: „V zápalné oběti ani v oběti za hřích jsi nenašel zalíbení“ (10:6). Proč tyto oběti nepotěšily Hospodina? Jednoduše řečeno, nedotkly se srdce.

Ta oběť, kterou Pavel popisuje, je tím, v čem má Bůh velké zalíbení, je to proto, že do této oběti je vloženo srdce. Co je to za oběť? Je to usmrcení naší vůle, odložení naší soběstačnosti a opuštění našich ambicí.

Když Pavel naléhá: „Přinášejte sami sebe,“ říká, „Přibližte se k Hospodinu.“ Ale co to přesně znamená? Znamená to přiblížit se k Bohu natolik, abychom se mu nabídli cele. Znamená to přijít k němu ne tak, jak my chceme, ale jako vzkříšené dítě, jako svatý v Ježíšově spravedlnosti, jako přijatý Otcem skrze naši pozici v Kristu. V té chvíli, kdy mu odevzdáš svou vlastní vůli, je tato oběť učiněna. Stane se to, když skoncuješ se zápasem, kdy chceš potěšit Boha podle sebe. Tento skutek víry je „rozumná bohoslužba“, o níž Pavel hovoří. Nejvíc záleží na tom, abychom svěřili naše vlastní vůle Jemu ve víře, že On nám poskytne všechna požehnání, která potřebujeme.