SKRYTÝ POKOJÍK

„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který je v skrytu, ti odplatí zjevně“ (Matouš 6:6).

V minulosti jsem vyučoval, že kvůli požadavkům dnešního života, můžeme mít svůj „skrytý modlitební pokojík“ kdekoliv: v autě, v autobuse, během přestávky v práci. V podstatě je to pravda. Ale je to ještě něco víc. V řečtině slovo „pokojík“ znamená „soukromá místnost, skrytý prostor“. Ježíšovým posluchačům to bylo jasné, protože jejich domy v místní kultuře měly vnitřní místnost, která sloužila jako sklad. Ježíšův příkaz byl jít do této místnosti osamoceně a zavřít za sebou dveře. Tam vstoupíš do druhu modlitby, která není možná ve společenství, nebo s modlitebním partnerem.

Ježíš dal tomuto příklad, když vyhledával osamocená místa k modlitbě. Několikrát nám Písmo popisuje, že „šel stranou“ aby se modlil. Nikdo neměl víc práce než On, stále žil v tlaku potřeb těch druhých kolem, jen velice málo času mu zbývalo pro sebe. Čteme že, „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, odešel na opuštěné místo a tam se modlil“ (Marek 1:35). „A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám“ (Matouš 14:23).

Všichni máme své výmluvy, proč se nemodlíme v skrytu, na speciálním místě o samotě. Říkáme, že nemáme soukromí, nebo čas si jej udělat. Thomas Manton, puritánský spisovatel, říká: „Tvrdíme, že nemáme čas se modlit o samotě. Ale máme přece čas na jídlo, pití, na děti, ale nemáme čas na to, co vše ostatní udržuje. Říkáme, že nemáme soukromí, ale Ježíš našel horu, Petr střechu, proroci divočinu. Když někoho miluješ, najdeš si místo na soukromí.“

Vidíš důležitost v nasazení svého srdce na modlitbu v skrytém pokojíku? Není to o zákonu, nebo povinnosti, ale o lásce. Je to o Boží dobrotě k nám. On vidí, co je před námi, a ví, že potřebujeme obrovský zdroj, který se denně doplňuje. To vše je možné nalézt v skrytém pokojíku v Jeho přítomnosti.