pondělí 20. září 2010

MODLITBA NEVÍRY

Slyšeli jste o modlitbě víry. Věřím, že existuje zrcadlový obraz této modlitby, tzn. Modlitba založená na tělesnosti. Nazývám ji modlitbou nevíry.

Chci vám předložit otázku. Slyšel jsi někdy Pána, jak ti říká: „Přestaň se modlit – vstaň ze svých kolen“? Nařídil ti někdy Duch svatý: „Přestaň brečet a utírat si oči. Proč padáš přede mnou na tvář?“

Těmi samými slovy Pán hovořil k Mojžíši: „Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: Proč ke mně úpíš?“ (2.Mojžíšova 14:15). Doslovný hebrejský význam tohoto verše je: „Proč na mě ječíš? K čemu je celá ta hlasitá prosba v mých uších?“

Proč to Bůh Mojžíšovi řekl? Mojžíš byl zbožný modlitebník, který stál před rozhodujícím okamžikem svého života. Farao honil Izraelity, kteří neměli kam uniknout. Většina křesťanů by pravděpodobně reagovala jako Mojžíš. Ten se vydal do opuštěných kopců a pobýval sám s Pánem. Potom vyléval své srdce v modlitbě.

Když Bůh uslyšel Mojžíšův jekot, řekl mu: „Dost.“ Písmo není jednoznačné v tom, co následovalo. Ale v tomto případě Bůh mohl říci: „Nemáš žádné právo trápit se, Mojžíši. Tvůj nářek uráží mou věrnost. Už jsem ti slíbil vysvobození. A dal jsem ti konkrétní instrukce, co máš dělat. Tak teď přestaň brečet.“

Když čelíme svým vlastním krizovým situacím, můžeme přesvědčovat sami sebe: „Modlitba je ta nejdůležitější věc, kterou teď můžu udělat.“ Ale přicházejí chvíle, kdy nás Bůh volá k jednání, k tomu, abychom poslechli jeho Slovo ve víře. V takové chvíli nám nedovoluje odejít do pouště se modlit. To by byla neposlušnost a jakákoli modlitba by byla kvůli nevíře urážkou.

Modlitba nevíry počítá pouze s Boží dobrotou. Ignoruje přísnost jeho svatých soudů. Pavel píše: „Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží“ (Římanům 11:22). Apoštol zde záměrně zmíňuje Boží dobrotu a přísnost jedním dechem. Říká, že jedno nemůže být odděleno od druhého.

Ve Starém Zákoně to Izaiáš vyhlašuje takto: „Hle- ruka Hospodinova není krátká, aby zachraňovat nemohla, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel! Vaše viny jsou však překážka mezi vámi a vaším Bohem, vaše hříchy vám skryly jeho tvář, aby neslyšel. Vždyť máte dlaně potřísněné krví“ (Izaiáš 59:1-3).

Milovaní, Bůh se mezi Starým a Novým Zákonem nezměnil. On je Bohem lásky a slitování, jak upozorňuje Izaiáš. Ale stále nenávidí hřích, protože je svatý a spravedlivý. Proto řekl Izraeli: „Neslyším vás kvůli vašemu hříchu.“

Uvědom si slova žalmisty Davida: „Volal jsem k němu z plna hrdla a chválil ho svým jazykem. Hanebnost kdybych si v srdci choval, můj Pán by mě jistě neslyšel. Bůh mě však vyslyšel a popřál sluch mé modlitbě. Bůh ať je požehnán – mou prosbu neodmítl, svou lásku mi neodňal!“ (Žalm 66:17-20).

Žalmista říká: „Viděl jsem nespravedlnost ve svém srdci a odmítl jsem s ní žít. A tak jsem šel k Pánu, aby mne očistil. Potom vyslyšel mou modlitbu. Ale kdybych si byl ponechal svůj hřích, Bůh by býval mému volání nenaslouchal.“