čtvrtek 16. září 2010

ŽIVOT VE SPOLEČENSTVÍ

Spousty Božích dětí ví jen málo, nebo skoro nic, o životě v Jeho společenství. Proč to tak je?

Myslím, že takoví křesťané mají smutnou a zvrácenou představu o nebeském Otci. Připomínám tím Ježíšovo podobenství o služebníkovi, který ukryl své hřivny (svůj talent), protože měl špatnou představu o svém pánovi. Ten služebník řekl: „Pane, poznal jsem Tě, že jsi tvrdý člověk“ (Matouš 25:24).

Obdobně si dnes mnoho lidí myslí, „ Není možné, aby se mnou byl Bůh spokojený, aby se ze mě radoval a miloval mě. Občas jsem ho velmi zklamal a zhanobil tak Jeho jméno. Jak by mě asi tak mohl milovat, obzvláště když s tím vším stále bojuji?“

Myslím, že toto je hlavní důvod, proč se tak mnoho křesťanů nechce dostat blíže k našemu nebeskému Otci. Děsí se být v Jeho blízkosti, protože cítí, že ho nějakým způsobem zklamali. Jediné co si o Něm představí, je Jeho všestravující oheň a že se je chystá odsoudit a zavrhnout.

Dnešní otázkou pro nás všechny je, proč nechceme být v blízkosti Otce, který nám sesílá poslání lásky, který nám říká, že po nás touží, který nás chce obejmout a který si o nás myslí jen to dobré? Navzdory naší hlouposti nás ujišťuje, „ Satan vám může říkat, že jste zbyteční, ale já říkám, že jste má radost.“

Můžete si myslet, „ Jistě že Pán nemá radost z někoho, kdo je pořád ve hříchu. Nemůžu od Něj očekávat, že mě bude milovat, pokud budu stále hřešit. Takové myšlenky přece hraničí až s rouháním.“

Ano, Bůh opravdu miluje svůj lid, ale ne jejich hřích. Bible říká, že napomíná každé dítě, které pokračuje v nepravostech, ale přitom tím sám trpí. A potom, co nás napomene, Jeho Duch nás naplní rozhořčeností nad naším hříchem.

Přes toto všechno zůstává Boží láska beze změny. Písmo říká: „ Já Hospodin jsem se nezměnil“ (Malachiáš 3:6). „ U Otce u něho není proměny ani střídání světla a stínu“ (Jakub 1:17). „ Jsem Bůh a ne člověk“ (Ozeáš 11:9).

Bůh po nás nechce, aby naše láska k Němu přetékala stejně jako se Jeho láska vlévá k nám. Naše láska se s téměř každým dnem mění – od vřelé a horlivé po vlažnou až chladnou. Stejně jako učedníci, jeden den jsme připraveni zemřít pro Krista a ten druhý ho zradíme a utečeme.

Musím se vás zeptat, jestli jste schopni si říct: „ Můj nebeský Otec mě miluje! Říká, že jsem krásný a nádherný v Jeho očích a já Mu věřím. Vím, že nezáleží na tom, čím projdu nebo jak často jsem v pokušení a procházím zkouškami, On mě vždy zachrání. Vznáší se nade mnou a nikdy mi nedovolí nic zlého. Vždy je ke mně milý a laskavý!“

Tímto začíná pravé společenství. Musíme být každý den přesvědčeni o neměnitelné Boží lásce. A my Mu musíme ukázat, že věříme jeho zjevení o sobě. Jan píše: „ Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm“ (1 Jan 4:16).