středa 29. září 2010

VLOŽ DO TOHO SVÉ SRDCE!

Bůh od nikoho nepřijímá službu vykonanou s nechutí. „Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem“ (Koloským 3:23). Celou duší znamená, „celým svým srdcem, celou svou silou, se vším, co v tobě je.“

Pavel píše, „Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti“ (2. Korintským 9:7). Apoštol aplikuje otázku dávání ve dvou oblastech: v oblasti našich finančních darů a v odevzdání celého svého života pro Boží dílo.

Pavel napsal, že sbor v Makedonii si doslova vyžebral u něj, aby mohli udělat sbírku pro chudé, trpící svaté v Jeruzalémě. Ti Makedonci byli natolik odevzdáni Pánu, že dávali i přesto, že byli chudí!

„Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám“ (2. Korintským 8:5¨). Pavel říká, že Makedonci dali něco mnohem více, než peníze. Řekli mu: „Tady je náš obětní dar. A teď, co bys chtěl, abychom udělali? Nabízíme naše služby pro Boží dílo!“ Nešetřili ničím v službě Pánu a svým bratřím. „…z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli“ (8:3). Jejich oběť, provázena mnoha modlitbami, přesahovala jejich lidské schopnosti.

Jestliže dáváš jenom proto, neboť věříš, že to je přikázáno, anebo zda neustále přemýšlíš nad tím, jestli desátky jsou Novozákonní nebo Starozákonní koncept, postoj tvého srdce je zcela špatný. Dáváš-li deset procent proto, že tě o to tvůj pastor žádá, to je taktéž nesprávné. Tyto příklady se ani zdaleka nepřiblíží tomu, co ve skutečnosti znamená dávat!

Když se chceš plně odevzdat Pánu a jeho službě, musíš to udělat s radostí! „…Vždyť Bůh miluje ochotného dárce“ (2. Korintským 9:7).

Jsem hluboce usvědčen tímto veršem, protože tak často přistupuji ke svému životu a službě bez radosti od Pána. Slýchávám to od mnoha křesťanů: „Jsem tak unavený, nevím, jak to zvládnu. Ó, Bože, musíš přijít a dát mi sílu!“ To je lidské volání, běžné u nás všech. Ale aby naše odevzdání se potěšilo Boha, musí pocházet z radostného ducha, kterého dosáhneme skrze jednoduchou, dětskou víru.

Slovo radostný v Řečtině znamená „veselý, rozjařený, šťastný“ – srdce plné ochoty a radosti. Bůh říká: „Cokoliv pro mne děláš – ať se přimlouváš, uctíváš mne v mém domě anebo mne hledáš ve svém skrytém pokoji – dělej to radostně! Buď radostný a štědrý ve všem – co se týče peněz, služby, času a celého svého života!“

Ptám se tě: Stala se pro tebe služba Pánu nudou a zátěží? Je to jenom břemeno, způsobující většinou smutek a únavu?

Bůh nechce, aby ses stěžoval kvůli svému břemenu – on chce, abys uchopil Boží slovo a odstranil ty věci ze svého života!

Tvá šeková knížka k jeho zdrojům je víra! On říká: „Já jsem se o tebe již postaral. Která tvá životní potřeba je tak veliká, že bych ti nemohl dát víc, než je třeba?“