pátek 10. září 2010

NĚKDY ROSTEME A NEVÍME O TOM

Někteří věřící ti dokáží říci všechno o svém duchovním růstu. A jasně vidíš v jejich životech změny. Svědčí ti o tom, jak Duch svatý zvítězil místo nich nad nepřítelem, a ty se s nimi raduješ z jejich vítězství.

A přece jsou tací křesťané výjimkou. Většina věřících si ve svém životě vůbec neuvědomuje nějaký duchovní růst. Modlí se, čtou Bibli a hledají Pána celým svým srdcem. Nemají v sobě žádnou překážku pro duchovní růst.

Ale nevidí ho v sobě. Jsem příkladem takového typu věřícího. Vím, že chodím v upřímnosti před Kristem, a přesto nikdy nezaznamenám, že rostu. Ve skutečnosti jsem sám sebou znechucen pokaždé, když udělám či řeknu něco nekřesťanského. To mne přivádí k údivu: "Jsem křesťanem již léta. Proč si to neuvědomuji?"

Myslím si, že křesťané v Tesalonice byli ohromeni, když slyšeli, jak je Pavel hodnotí (2.Tesalonickým 1:3). Pravděpodobně si mysleli: "Já, a růst mimořádně? Pavel určitě žertuje."

A přece Pavel věděl, že duchovní růst je tajná a skrytá věc. Písmo ji přirovnává k neviditelnému růstu květin a stromů: "Stanu se v Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová" (Ozeáš 14:6-7).

Bůh nám říká: "Jděte k liliím! Jen zkuste sledovat, jak rostou. Říkám vám, odteď až ke konci dne neuvidíte žádný růst. Ale poznáte toto: Každé ráno zalévám lilie rosou, kterou na ně sesílám – a tak porostou." Totéž platí o nejduchovnějším růstu. Je nepostřehnutelný lidským očím!

Když se někteří lidé stávají spaseni, nikdy nebojují s zakořeněným hříchem. Dosvědčují: "V ten okamžik, kdy jsem přišel k Ježíši, Pán ode mne odňal veškeré pokušení. A od té chvíle jsem svobodný." Znám mnoho bývalých drogově závislých, kteří zažili tuto zkušenost.

Avšak mnozí křesťané prožívají odlišný příběh. Roky po jejich obrácení se v nich dostává na povrch stará zkaženost – něco, co nenáviděli a nechtěli již nikdy zažít. Nehledě na to, jak těžce bojují, tento chtíč neodchází. Postupem doby ztrácejí odvahu. Jejich duše volá: "Jak dlouho ještě, Pane? Kdy bude tento řetěz rozlomen?" A nakonec přichází ďábel a říká jim: "Nikdy toho nedosáhneš. Víš, že neexistuje žádný způsob, jak bys mohl duchovně růst za těchto podmínek."

Vzmuž se, příteli – mám pro tebe dobrou zprávu. Rosteš uprostřed svého boje! Skutečně můžeš růst pomocí skoků a svázaností, protože bojuješ.

Buď si jist – jestliže máš ve svém srdci Boží bázeň, unikneš z této bouře a budeš o dost silnější. Víš přece, že když bojuješ s nepřítelem, používáš a vyžaduješ veškerou milost a sílu od Boha. A ačkoli se snad cítíš slabý, tato milost a síla tě posiluje. Za prvé, tvé modlitby jsou naléhavější. A za druhé se zbavuješ veškeré pýchy. A tak tě vlastně tato bouře přivádí na "duchovní záchranný člun" v každé oblasti tvého života!