čtvrtek 9. září 2010

ZNÁT, VĚŘIT A DŮVĚŘOVAT JEHO LÁSCE

Je lehké být radostný, když je člověk povznášen Duchem Svatým a neprochází zkouškou nebo pokušením. Jenomže Bůh chce, abychom zůstávali v jeho lásce v každý čas – zejména v pokušeních.

Apoštol Jan nám říká velmi jednoduše, jak můžeme zůstat v Boží lásce: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm“ (1. Janův 4:16). Ve zkratce, když přebýváme v Boží lásce, zůstáváme v Bohu.

Slovo přebývat na tomto místě znamená „zůstávat očekávání“. Jinými slovy, Bůh chce, abychom každý den očekávali na obnovení jeho lásky v nás. Každý den máme žít s vědomím, že Bůh nás odjakživa miluje a aj milovat bude.

Ve skutečnosti, většina z nás přebývá nebo nepřebývá v Boží lásce v závislosti na svých emocích. Cítíme se v bezpečí v jeho lásce, když jsme konali dobře, ale jsme si nejistí jeho láskou pokaždé, kdy jsme zkoušeni, nebo když jej zklameme. Ale to jsou právě okamžiky, kdy máme důvěřovat jeho lásce. V těchto pasážích nám říká: „Nezáleží na tom, jaké zkoušce čelíš, nikdy nesmíš pochybovat o mé lásce k tobě. Pokud aktivně důvěřuješ mé lásce, žiješ životem, kterým chci já, abys žil.

Jeremiáš 31 popisuje Boží lásku nádhernou ilustrací. Izrael upadl. Lidé ztučněli a zbohatli a oddávali se různým hříchům.

Pak najednou, jejich žádosti zkysly. Naplnit smyslový apetit pro ně již nepřinášelo radost. Brzo vykřikli: „Pane, jsme ztraceni. Potřebujeme tě, abys nás vrátil na správnou cestu.“ Bůh slyšel jejich volání pokání a jeho milující srdce jim šlo v ústrety. Pokáral je svou palicí nápravy a Izrael volal: „…krotil jsi mě a už jsem zkrocený. Obrať mě, ať se vrátím zpět,... Po svém odvrácení činím pokání“ (Jeremiáš 31:18-19).

Poslouchejte Boží slovo na tomto místě: „Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.“ (v. 20). „...Miluji tě láskou, jež trvá navěky“ (v. 3).

O Boží lásce musíte vědět toto: Bůh říkal svému lidu: „Musel jsem vás pokárat a vyslovit těžkou řeč o vás. Ale i poté jste hřešili proti mně, navzdory milosrdenství a milosti, kterými jsem vás zahrnul. Obrátili jste se proti mé lásce, odmítli jste mně. Nicméně, jsem mocně pohnut soucitem vůči vám. Rozpomenu se na vás ve vašem trápení a určitě k vám budu milosrdný. Zadarmo vám odpustím a obnovím vás.“