pátek 3. září 2010

UCHOVÁVEJ SE V BOŽÍ LÁSCE

Před lety mi Bůh vložil na srdce, abych založil na Long Island chlapecký domov. Skutečně jsem cítil, že Pán za touto prací stojí. A přece po pouhých osmnácti měsících nastavili státní úředníci pro chod domova tak přísná pravidla, že jsme neměli jinou možnost než jej zavřít.

Během té krátké doby, co byl domov otevřený, jsme přijali čtyři chlapce. Poté, co jsme zavřeli, jsem s nimi ztratil kontakt. Vždycky jsem si myslil, že tento podnik byl jedním z největších selhání, které kdy nastalo. Přes tři desetiletí jsem nechápal, proč Bůh vůbec dovolil, abychom to rozjeli.

Nedávno jsem obdržel dopis od muže, který se jmenuje Clifford. Popsal následující příběh:

„Bratře Davide, jsem jedním z oněch čtyř chlapců, kteří byli v domově na Long Island. Vaši opatrovníci byli velmi laskaví a milující. Vyučovali nás z Bible a brali nás do kostela. Jednou nás vzali na stanovou evangelizaci. Byl jsem zahořklý a sklíčený. A právě tam, pod tím stanem, se mne Duch svatý začal mocně dotýkat. Slyšel jsem říkat kazatele: Ježíš tě miluje. Všechny ty roky bolesti, zmatení a beznaděje vypluly na povrch. Padl jsem na kolena a modlil se. To se stalo před pětatřiceti lety. Nyní mne Bůh povolal, abych se stal kazatelem a vede mne do duchovní služby na plný úvazek. Po celou dobu mi nedá spát toto poděkování. Chci vám poděkovat za vaši péči. Vím, co znamená Boží láska.“

Tento dopis mi potvrdil, že nic, co děláme pro Krista, není nadarmo. Ten chlapecký domov nebylo žádné selhání – protože jeden ztracený a zmatený židovský chlapec objevil význam Boží lásky.