úterý 7. prosince 2010

HODINA OSAMOCENÍ

Vím, jaké to je zakoušet božské ticho, neslyšet dlouhou dobu Boží hlas. Prošel jsem obdobími totálního zmatku bez jakéhokoli zjevného vedení, kdy ten hlásek za mnou zcela utichl. Byla období, kdy jsem neměl blízko sebe žádné přátele, kteří by uspokojili mé srdce tím, že by mi poradili nějakým slovem. Všechny mé šablony vedení z dřívějška zklamaly a já byl ponechán v naprosté temnotě. Neviděl jsem svou cestu a dělal jsem jednu chybu za druhou. Chtěl jsem říci: „Bože, co se to děje? Nevím, kudy mám jít!“

Opravdu Bůh skrývá svou tvář před těmi, které miluje? Je vůbec možné, že by odňal na chvíli svou ruku, aby nás naučil důvěře a závislosti? Bible odpovídá jasně: „Bůh ho (Ezechiáše) v té zkoušce nechal, aby se poznalo, co všechno má v srdci“ (2.Letopisů 32:31, B21).

Možná právě teď procházíš záplavou zkoušek. Víš, o čem mluvím, když říkám, že nebesa jsou jako mosaz. Víš všechno o opakujících se selháních. Ustavičně čekáš na odpověď na svou modlitbu. Prožíváš kalich utrpení. Nikdo a nic nemůže uspokojit potřebu tvého srdce!

Je čas zaujmout postoj! Nemusíš se smát či radovat, protože se asi necítíš být šťastný. Ve skutečnosti asi nemáš ve své duši nic jiného než nepokoj. Ale můžeš cítit, že Bůh je stále s tebou, neboť Písmo říká: „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude jako král trůnit navěky“ (Žalm 29:10).

Brzy uslyšíš Jeho hlas: Nevzrušuj se, nepropadej panice. Jen upři svůj zrak na mne. Odevzdej mi všechno. A poznáš, že zůstáváš v jeho neuvěřitelné lásce.