středa 8. prosince 2010

PŘEKRAČOVÁNÍ HRANIC

Když Ježíš chodil po zemi, věděl velmi dobře o nástrahách satanovy moci, který přichází s každou zbraní z pekla proti Pánovým lidem. Nemyslím si, že by kdokoli z nás rozuměl tomuto velkému konfliktu, dějícímu se v duchovní sféře. Taktéž si neuvědomujeme, že satan je předurčen zničit všechny věřící, kteří jsou svými hladovějícími srdci navazány přímo na cestě ke Kristu. Ale je pravdou, že na naší křesťanské cestě křižujeme hranici – hranici poslušnoti – která zapíná každý alarm v pekle. V okamžiku, kdy tuto hranici překročíme, směrem k poslušnosti k Bohu a závislosti na Ježíši samotném, staneme se hrozbou pro království temna a primárním středem zájmu ďáblovy moci. Osud každého věřícího, který se obrátí k Pánu celým svým srdcem záhrnuje náhlý nápor a silné problémy a soužení.

Jsme souženi a zkoušeni a nakonec dojde k pokušení. Myslím, že pokušení je jeden z nejsilnějších satanových útoků. Obvykle se to udává v krátkém, zato intenzivním časovém období. Pro Petra trvalo pokoušení jen pár dní, ale tyto dny nejvíce zatřásly s jeho vírou ale zárověň to byly nejkajícnější dny jeho života. Pokušení zbavilo Petra pýchy, která ho táhla dolů. Zatřesení zbavila jeho duši překážek, které by mohly jednou pro vždy zničit jeho svědectví.

Díky Bohu, Petrova víra nikdy nepoklesla. Ježíš se modlil, aby ho jeho „víra neopustila“ tak stejně se bychom se měli modlit i my.