PŘIJMI BOŽÍ MOC – A PAK JDI!

Jakmile učedníci slyšeli o přijetí křtu moci, zeptali se: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ (Skutky 1:6). Ježíš odpověděl jasnými slovy: „Není vaší věcí znát časy a příhodné chvíle, které Otec určil svou mocí“ (v.7).

Zastav se a přemýšlej, co vlastně bylo za jejich dotazem: „Pane, myslíš to tak, že obnovení království pro Izrael začne v té místnosti a budeme u toho pouze my? My jsme povoláni k tomu, abychom zvrhli Heroda a Řím? Jsme my ty, kteří mají očistit krajinu, nastolit království a přivést tě zpátky?“

Víme, že Ježíš musel řešit touhu po vůdcovství a autoritě u některých učedníků. Nicméně, já vidím v této jejich otázce více než hlad po pozici a moci. Je to projev lidské potřeby být součástí něčeho velkého a osudového! Byla to potřeba být jedinečnými – být správnými lidmi na správném místě.

Učedníci si možná v duchu říkali: „Pane, kde je naše místo ve tvém prorockém diáři? Byla by to skvělá duchovní pohnutka, kdybychom věděli, že stávající rozložení moci končí a svítá nový den. Jak vzrušení bychom byli, kdybys nám řekl, že žijeme a sloužíme v osudových dnech a že si nás používáš k tomu, aby si celé své dílo zakončil!“

Svatí, my všichni v nějaké míře toužíme být u toho, kdy se dějí osudové věci. Ale Ježíšova odpověď byla přímá: „“ Ježíš nehledá muže a ženy osudu. On chce pouze svědky, kteří o Něm vydají svědectví této generaci!

Toto mne hluboce usvědčuje! Jako mnozí další, i já chci vědět, kde se právě v tuto chvíli nacházíme na Božích prorockých hodinách. Přichází na nás velké soužení? Chystá se Bůh shromáždit poslední zbytek věřících?

Pak slyším Ježíšův hlas: „Toto není tvoje věc. Buď naplněn Duchem Svatým! Očekávej na Boha, přijmi Jeho moc a pak jdi svědčit!“ Máme žít ve stavu bdělosti, s očekáváním a se svítícími lampami. Máme toužit a těšit se na Jeho zjevení. Ano, máme kázat o Jeho příchodu a upozornit na Jeho soudy, ale především, máme být Jeho svědky!